close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

*Nový blog*

9. července 2012 v 22:31 |  Odkazy
Chci vás upozornit na přesměrování blogu na jiné stránky. Zde už asi přispívat moc nebudu asi spíš tam...každopádně..navštivte ho


díky moc..:)
 

Může být život někdy krásný?-4.Díl

22. dubna 2012 v 17:03 | Janinka:) |  Příběhy
4.Díl

Stála jsem, jako opařená. To, co jsem slyšela nemohla být skutečnost, to bylo jistě v mých představách. Snažila jsem se uklidnit, ale vůbec to nešlo, to prostředí kolem, ta strašná atmosféra, měla jsem srdce až v krku.
Podívala jsem se na Rockyho, ale byl snad víc vystrašený než já, mohlo mě napadnout, že mi asi moc nepomůže, byl to strašný strašpytel. Nezbývalo mi nic jiného než se opatrně otočit a podívat se po oné příčíně, která mě tolik vyděsila.
Pomaličku jsem se otočila, ale nic jsem nezahlédla. Pohledem jsem zkontrolovala všechny strany hřbitova, ale opět nic. Trochu jsem sebou zatřepala a řekla si: ,,Holka vzpamatuj se, už šílíš, nic to nebylo.''
Jistě to bylo v mé mysli, vybavila jsem si moment Kevinovi nehody a naříkání o pomoc byl hned tu.
,,Nesmím na to už myslet, nesmím.'' V duchu jsem si vynadala a vydala se i s Rockym konečně domů.
----------------------------------
V bezpečí domova a postele..zahalená rouškou snů..


Ráno
,,Není nic lepšího než šálek horké kávy, která vás postaví na nohy.''
Řekla jsem si jen tak pro sebe a v klidu dál jsem seděla na pohodlné pohovce a přemýšlela nad včerejší příhodou. Stále mi to vrtalo hlavou, bylo to opravdu jen v mé mysli? Nebo tam opravdu někdo potřeboval pomoct? A už jsem měla hlavu zase plnou otázek a starostí.
,,Ach jo'' Povzdechla jsem si. Nepamatuji si, kdy jsem se naposled smála taková jsem už víc, jak půl roku. Vystrašená, vynervovaná… psychicky vyčerpaná a nic mě nenaplňuje, jen hloupá naděje, že se mi Kevin vrátí.
Opět jsem začínala mít pochmurnou náladu.


Venku poletovalo listí a do toho lehce pražily sluneční paprsky, nepřítomně jsem to dění venku pozorovala a dopíjela kávu, která už se změnila ve studený hnus.
,, Crrrrrr….Crrrrrrrrrrrrrrrrr…………Crrrrrrrrrrrrrrr''
Vyřvával telefon na celý dům. Nepřítomně jsem se zvedla z pohovky a šla ten nesmysl utišit.
Neměla jsem náladu s nikým mluvit, proto jsem měla v úmyslu sluchátko vzít a hned položit.
,, Jannis? Jsi tam?'' Ozvalo se ze sluchátka, které jsem měla v úmyslu okamžitě položit, ale onen hlas mi to nedovoloval.
,, Ježiškovej, Jess si to ty??'' S vykulenýma očima jsem zahlásila do sluchátka.
,, Drahá…no konečně si mi to zvedla, už jsem se bála jestli sis nezměnila číslo, nebo se ti něco nestalo.'' Už v klidu dodala žena ve sluchátku.
,, No jsem v pořádku, neměj starosti, no i když v pořádku, jak se to vezme..však ty víš..
No a co ty? Jak se pořád máš? Copak, že voláš?''
,, No Jannisko moje milovaná, ráda bych tě navštívila. Mám pro tebe bezvadnou novinku, ale ráda bych ti ji sdělila osobně, budeš odpoledne doma, kolem 5?''
,, Počkej..ty jako stihneš do 5 hodin dorazit sem do LakeView?''
,, No nech se překvapit, jen buď doma'' dodala tajemně žena.
,, Tak tedy dobře, budu se na tebe těšit, je to už snad celá věčnost. Zatím ahoj Jess'' Rozloučila jsem s dívkou.
,, Ahoj Jannisku.'' s úsměvem se rozloučila i druhá strana a pak už bylo slyšet jen pronikavé pípání.


Bylo na čase shodit ten chlupatý župan a obléknout se do normálního oblečení. Byla skoro 1 hodina a já si uvědomila, že moje zásoby jsou téměř vyčerpány, proto jsem musela vyrazit do města a ztracené zásoby opět obnovit, kor když čekám tak vzácnou návštěvu.
-----------------------------

O pár hodin později

To bych ani nečekala, jak tam venku pěkně fouká..zima se už pomalu, ale jistě hlásí.
Obě narvané tašky s nákupem jsem ztěží donesla do kuchyně abych nákup uložila tam kam patří a mohla se vrhnout do nějaké té přípravy něco dobrého, když má za 2 hodiny dorazit Jess.
Rozhodla jsem se jen pro jednoduchý koláč s ovocem.

---------------
Tak koláč se nám už peče a ještě bych taky mohla trochu pouklidit ať to nevypadá, že tu žiju jak v nějakým chlívku..i když žiju.
Posmutněla jsem.

Aaa za hodinu ji tu máme, začala jsem panikařit a být nesvá, hodně dlouho jsem ji neviděla.

Vůně koláče už se linula celým bytem, dávalo to signál, že bych ho už měla vytáhnout aby se nepřipekl. Koláč jsem vyklepla na ozdobný talíř a pocukrovala ho a už jen zbývalo vyčkat tu půl hodinu než uslyším výrazný zvuk zvonku.


Bylo už po 5 hodině a Jess nikde, koláč začínal slušně stydnout a mně se začínaly hlavou honit myšlenky, jestli si ze mě jen Jess neudělala krutou srandu. Ale proč by to dělala? Taková ona nebyla, možná se jí něco stalo a nebo jen stojí někde v koloně.
Dál jsem nepřítomně seděla v pokoji a dívala se do zdi, bylo skoro 6 hodin a Jess stále nikde. Moje obavy se začínaly stupňovat. To už přeci není možné, něco se muselo stát, začínala jsem panikařit.
Srdce mi opět začínalo bít strachem, kdyby se stalo ještě něco jí, to už bych asi nezvládla, v tom zazvonil zvonek.
Hrozně jsem se lekla, ale rychle jsem vzpamatovala a běžela jsem ke dveřím a moje očekávání se naplnilo, naproti mně stála Jess živá a zdravá, ale nebyla sama, v rukou držela malou, překrásnou holčičku.



,, Kristepane, ty jsi snad hezčí než kdy dřív, to malé prďolátko je tvé? To maminkovství ti prospělo.''
Cítila jsem v očích slzy.
,, Janni, jsem tak šťastná, že tě vidím a mám čest ti představit svou dceru Marianu.''
,,Je nádherná, celá po Alanovi, jen ten nosík je tvůj a….(zamyslela jsem se) Kevina.''
,,Ach Janni.'' Posadila malou na trávníček a vší silou mě objala a já to nezvládla a začala plakat, jako malé bezmocné dítě.


,,Janni neplakej, už bude lépe uvidíš, budu ti na blízku, jak jen to půjde, nejsi v tom sama máš nás všechny.''
S uslzenýma očima jsem na ni pohlédla a vyzvala je, ať jdou dovnitř.
,, Tak se posaďte, dáš si kávu nebo čaj? Upekla jsem pro vás koláček.''

,, No dám si asi jen vodu, děkuji.''

,,Dobře…až se vrátím tak mi to všechno vysvětlíš.''

,,Tak mi můžeš konečně říct, jak si to myslela s tím, že na to nebudu sama.. ty bydlíš dost daleko Jess a nemůžeš tu být semnou, podívej se, máš krásnou dceru a o tu se musíš starat já už to nějak zvládnu.''

,, To vidím, jak to zvládáš. Mluvila jsem s tvojí mámou nedávno, řekla mi, jak ses tudle složila a skončila v nemocnici. To přece takhle nejde už, proto jsem se rozhodla koupit si tady dům, proto jsem se zdržela, byl tam nějaký malý problém, ale už je to vyřešeno.''

Nevěřícně jsem na Jess hleděla a nevěřila vlastní očím ani uším.

,, Ty ses zbláznila, že? Vždyt je to přeci zbytečné.''

,, Tak ty nejsi ráda? Čekala jsem více nadšení.'' Začala se Jess smát.

,, Ne jsem nadšená, ale nechci aby si to dělala kvůli mně, já bych to tu nějak zvládla.''

,, Janni, obě dvě potřebujem společnost, Alan je taky věčně v práci a nemá moc času…byla jsem
na tom dost podobně, jako ty, dlouho dobu jsem se strašně užírala, pak se narodila Mariana a hned se to všechno zlepšilo a cítím, že když si budem na blízku bude to lepší i pro tebe, věř mi.''

,, Jo, máš pravdu, potřebuji společnost a tvoje společnost je to nejlepší, co mě mohlo potkat, jsem ráda, že si se vrátila…vidím v tobě trochu Kevina, máte oba dva stejné oči, aspoň tak je mi Kevin trochu na blízku, díky tobě……..''



Pokračování příště

Sezamová 11

22. dubna 2012 v 9:50 | Janinka:) |  Stavby, mnou postavené
Sezamová 11








 


malá aktuálka...

21. dubna 2012 v 20:04 | Janinka:) |  Aktuálky
Tak jsem vám zas po dlouhé době přinesla dvě simky...možná je dost poznat,že mám osobně v oblibě modrou barvu..tudíž plno mých simek..ji maj rády také..každopádně doufám,že se vám budou líbit...Nevinný

Abby

21. dubna 2012 v 19:57 | Janinka:) |  Siminky, mnou vytvořené
Abby





Cindy

21. dubna 2012 v 19:46 | Janinka:) |  Siminky, mnou vytvořené
Cindy





:P

26. listopadu 2011 v 14:23
Omluvte malý nedostatek na poslendím obrázku..co se týče oblečení, které Jannis má, ale nechtěně se mi převlékla do teplejšího oblečení..jelikož mám na pozemku teprve jaro...a bohužel jsem si toho nevšimla...

Může být život někdy krásný?-3.Díl

26. listopadu 2011 v 14:21 | Janinka:) |  Příběhy
3.Díl

Nevěřícně jsem hleděla onomu muži do tváře, srdce mi bušilo a já nevěděla co mám dělat..jestli se začít radovat nebo plakat, ale moje téměř nadšení bylo za chvilu v trapu.

,, Prosím slečno? Asi jste si mě s někým spletla.''
Přijemným hlasem odvětil muž.
Konečně jsem se vzpamatovala z toho šoku, prohlédla si muže ještě jednou a opravdu to Kevin nebyl..měl podobné rysy, ale nebyl...
Kevin měl přece hnědé vlasy a ta jeho vůně...

,,Promiňte...hrozně se omlouvám, ale jste hrozně podobný někomu..koho jsem kdysi znala...ještě jednou se omlouvám.''
Slušně jsem se omluvila...

,, Nic se neděje slečno..to se stane každému, nezlobte se..,ale dosti spěchám. Mějte se pěkně...a snad jednou natrefíte na toho, se kterým jste si mě spletla..''

Muž se poúsmal a v rychlosti naskočil do přijíždějícího autobusu a v mžiku i s autobusem zmizel v nedaleké odbočce...

,,Bohužel..na toho muže už nikdy nenatrefim..už nikdy....'' Se sklamáním jsem si jen pro sebe prohodila, protože jsem věděla, že Kevina už nikdy neuvidím...opět se mi udělalo nevolno, vybavily se mi poslední chvílě, kdy jsem ještě Kevina viděla...kdy jsem ho viděla naposled...do očí se mi opět hnaly slzy...nechtěla jsem do toho všeho spadnout znova...měla jsem se už přeci fajn...tak co se stalo? Proč mi ho ten muž tak neskutečným způsobem připomněl..ne já už se nechci trápit...nechci...

Usadila jsem se na nejbližší lavičku..a vyčkávala přijezd taxíku..chtěla jsem co nejrychleji pryč..pryč z tohodle místa...potřebovala jsem domu..dát si pořádně silné kafe..a denní dávku léků, které mám předepsané od lékaře...jen ty mě ted dokázaly uklidnit...


------------------

V prostředí domova

V poklidu se šálkem kávy jsem seděla na pohovce..ano byla jsem už o dost klidnější, ale v hlavě mi pořád šrotovalo co byl vlastně ten muž zač..ještě jsem ho nikdy nepotkala..a to tu bydlím celkem dlouho..bože a ty rysy...pořád mi něco říkalo, že neměl ke Kevinovi daleko...

Ale to nemohlo být možné...nemohlo..Kevin přece zemřel..před mýma očima...viděla jsem to...
Opět se mi sevřel žaludek a z očí se mi hrnuly slzy, jako hrachy..viděla jsem to před očima...pořád jsem v uších slyšela jeho křik...jako by se to stalo před pár minutama...

Neskutečně mi chyběl...

Nevěděla jsem, jak vlastně budu žít...jak bez něj budu žít.., ale věděla jsem, že se nemůžu do konce života trápit..nemůžu ..musím opět začít žít..musím...

Rázně jsem vstala z pohovky...odložila šálek kávy na stolek...v tichosti jsem se došla převléci...přemalovati....

Pak jsem jen letmě zahvízdala na svého Rockouška..., který mi byl stále oporou v těch těžkých chvílích... a vydali jsme se spolu na malou procházku..po klidné časti města...


Neměli jsme určitý cíl..jen jsme šli tam, kam nás nohy nesly..a že náš donesly před zdejší hřbitov..., kde byli pochování moji předci.... a také můj drahý Kevin...
ani sama nevím...proč nás to zaneslo až sem...,ale moc jsem nad tím nepřemýšlela...po cestě jsem natrhala pár květin, které jsem aspoň mohla přidat do vázy mezi ostatní květiny u Kevinova hrobu...

Vešli jsme dovnitř..ano panoval tu nesnesitelný klid...Podivné tvary stromů tu zanechávali děsivý dojem...
Nikdo jiný tu nebyl jen já a Rocky....

usadila jsem do trávy ke Kevinově náhrobku...a dívala se na jeho fotku...vypadala tak živě..., věděla jsem, že mé srdce bude patřit jen jemu..a nikomu jinému..ano chtěla jsem začít žít...,ale ne s jiným mužem..nedokázala jsem potlačit tu lásku.., která v mém srdci stále přetrvávala...


Zůstali jsme tu až do setmění...,ale začínalo se ochlazovat..ano podzim dával dost najevo svůj příchod..., proto nám nezbylo nic jiného než opustit Kevina i zbytek rodiny..a vydat se zpět domů...

V tichosti jsme kráčeli až k železným dvěřím..hřbitov vypadl v podvečer ještě děsivěji..nahánělo mi to husí kůži, ale byla jsem tak otupěla, že jsem tomu nekladla až takový důraz...jen jsem suše křáčela k východu....

Když v tom jsem to uslyšela...

''Jannis...Jannis....
Pomoz mi...''



Pokračování příště...

Visty 6

14. listopadu 2011 v 17:07 | Janinka:) |  Oblíbené stránky
Tak ráda bych tu zveřejnila mou oblíbenou stránku...blog patří jedné milé slečně, která má neskutečný talent na stavbu překrásných domů, jak do the sims 3 tak i do the sims 2..doporučuji si to tam pěkně projet a postahovat co jen jde... najde zde i užitečné návody na stavbu...:)) přeji příjemnou podívanou..Nevinný



Kamilla

14. listopadu 2011 v 16:33 | Janinka:) |  Siminky, mnou vytvořené
Ještě jsem pro vás přichystala další překvápko..novou simí slečnu...

Kamillu





A jedna fotečka trošičku upravená..Kamilla má ráda karate...


Kam dál