Myslíte si, že máte všecko po čem jste toužili. Kamarády, kteří vás vyslechnou, když vám je nejhůř, podají vám ruku, aby jste se nezřítili z vysoké skály do hluboké propasti.
Lásku, které vás hřeje u srdce a máte pocit, že už snad neexistuje nic hezčího, vznášíte se na lehkých obláčcích všude se lyne ta překárně sladká vůně.
Rodinu, která vás zajistí, zahřeje svou láskou a postará se o vás, pro tu je vždycky proč žít.
Ale jednou přijde den, kdy ztratíte všechno. Velká rána, jak se srdce zlomilo na dva kusy. Citíte v sobě prázdno. Kamarádi se na vás vykašlali, přítel o vás ztratil zájem, našel si někoho lepšího a rodina? Sklamal jste v nějaké věci a už je to všechno špatně.
Pohybujete se v černých uličkách, je již tma a na cestu vám svítí ohromný měsíc vyjímající se na hvězdné obloze. Noc je teplá, jen letmý větřík si pohrává s vašimi vlasy.
Kračíte, v hlavě máte nic než jen prázdnotu a to samé i v srdci, je vám jedno, co se stane. Říkáte si ať se stane to, co se stát má.
Najednou se ocitnete na samém prahu strmého kopce. Dolu však nevidíte, prostor už vyplnila pusto-hustá tma, která jistě skrývá v hloubi duše plno tajemství. Rozhodujete se, zdali to všechno skončit, jen tak primitivně se vzdát bez boje, nadruhou stranu vám něco říká:Skoč, uleví se ti.....
Po tvářích vám stékají slzy smutku a bolesti. Nic nevidíte, slzy vám dosyta zaplnily oči. Bosýma nohama popostoupíte o kouske vpřed, roztáhnete ruce a necháte vítr vletět do vašich tmavých vlasů. S naplněnýma oči od slz a s vlasama rozcuchanýma od větříku,s prázdným srdcem a utříděnými myšlenkami se necháte vést. Lehce se ještě otočíte, v dáli vidíte onen krásný měsíc, naposledy se usmějete a po té lehce necháte své tělo pohltit tou hustou tmou.....
Lásku, které vás hřeje u srdce a máte pocit, že už snad neexistuje nic hezčího, vznášíte se na lehkých obláčcích všude se lyne ta překárně sladká vůně.
Rodinu, která vás zajistí, zahřeje svou láskou a postará se o vás, pro tu je vždycky proč žít.
Ale jednou přijde den, kdy ztratíte všechno. Velká rána, jak se srdce zlomilo na dva kusy. Citíte v sobě prázdno. Kamarádi se na vás vykašlali, přítel o vás ztratil zájem, našel si někoho lepšího a rodina? Sklamal jste v nějaké věci a už je to všechno špatně.
Pohybujete se v černých uličkách, je již tma a na cestu vám svítí ohromný měsíc vyjímající se na hvězdné obloze. Noc je teplá, jen letmý větřík si pohrává s vašimi vlasy.
Kračíte, v hlavě máte nic než jen prázdnotu a to samé i v srdci, je vám jedno, co se stane. Říkáte si ať se stane to, co se stát má.
Najednou se ocitnete na samém prahu strmého kopce. Dolu však nevidíte, prostor už vyplnila pusto-hustá tma, která jistě skrývá v hloubi duše plno tajemství. Rozhodujete se, zdali to všechno skončit, jen tak primitivně se vzdát bez boje, nadruhou stranu vám něco říká:Skoč, uleví se ti.....
Po tvářích vám stékají slzy smutku a bolesti. Nic nevidíte, slzy vám dosyta zaplnily oči. Bosýma nohama popostoupíte o kouske vpřed, roztáhnete ruce a necháte vítr vletět do vašich tmavých vlasů. S naplněnýma oči od slz a s vlasama rozcuchanýma od větříku,s prázdným srdcem a utříděnými myšlenkami se necháte vést. Lehce se ještě otočíte, v dáli vidíte onen krásný měsíc, naposledy se usmějete a po té lehce necháte své tělo pohltit tou hustou tmou.....