close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VsV-2.díl

9. února 2009 v 17:53 | Janika:) |  Příběhy
2.Díl

Cesta do parku nám netrvala moc dlouho, jelikož park je nedaleko. Chipsy po cestě radostně dováděl, byl šťastný, že se zase projde a očuchá všechno, co mu přijde pod nos. Miluju dívat se na jeho psí radost, okamžitě ji na vás přenese a je vám o něco lépe, už i proto si moc rozumíme. Já jsem závislá na něm a on zase na mně. Z vesela jsme vešli do zcela tichého a polo opuštěného parku. Nachvilku jsem zapomněla na starosti a nechala se jen tak unášet tichem, které tu panovalo. Usedla jsem na nedalekou lavičku a Chipsymu jsem dala volnost. Okamžitě se rozeběhl za poletujícími motýli a snažil se je chytit. Musela jsem se pousmát nad jeho legračními cviky. Jak jsem se tak nevinně rozhlížela po parku, koutkem oka jsem zaznamenala černovlasou dívku sedící opodál. Pozorvala krajinu v parku stejně, jako já.
Něco mě na té dívce upoutalo, jako bych ji odněkud znala, ale nemohla jsem si vzpomenout odkud. Nikdy před tím jsem ji tu nepotkala, co jen je zač. Něco ve mně mi říkalo, ať se s ní jdu seznámit, ale mé druhé já na to pohlíželo opačně. Dívka vypadala smutně a sklesle.




Třeba na někoho čeká, napadlo mě, ale dotyčný nepřišel, proto je nešťastná. Nakonec mi to nedalo, sebrala jsem se a přistoupila k ní.
,,Ahoj''
Nesměle jsem pozdravila onu černovlásku.
Černovláska na mě upřela svůj modrý kukuč a nežně odvětila.

,,Ahoj''
Pořád ve mě narůstala myšlenka, že tu dívku znám.
,,Mohu si k tobě přisednout?''
,,Ano, jistě že můžeš.''
Neváhala jsem a uvelebila se vedle ní.
,,Vypadáš smutně, copak se ti stalo?''
Opovážlivě, ale zároveň opatrně jsem se optala.
,,No, je toho moc, proč jsem nešťastná. Přišla jsem si sem pročistit trochu myšlenky.''
Odpověděla mi neurčitě.
,, Aha, tak to jsme dvě, já jsem chodím celkem často, ale tebe jsem tu ještě nezahlídla.''
,, To je možná proto, že tu jsem poprvé. Objevila jsem tehle parčík náhodou.''
Zase něco ve mě mi říkalo, že tehle hlásek jsem už někde slyšela, zněl skoro podobně, jako Chaikin hlas. Však tuhle myšlenku jsem okamžitě zavrhla. Co by tu dělala Chaiki.
,, Aha, je tady velmi hezky viď?''



Jo to máš pravdu, jak se vlastně jmenuješ?''
,, Jmenuji se Danett, Danett Grandetová a ty?''
Dívka s sebou trhla a upřela na mě pohled.
,, Danett? Říkala si Danett Grandetová?''
Jak tohle řekla a zůstala na mě svým pohledem, dokázala jsem si ji pořádně prohlídnout.
,, Ano slyšela jsi dobře Danett Grandetová.''
Dívce začly po tváři stékat slzy, jako hrachy. A rozklepaným hlasem odpověděla.
,, Danett pamatuješ si na mě? Já jsem Chiaki Janssenová.''
Jak tuhle větu dořekla tak hrklo už i ve mně. To byla přece moje Chiaki, moje milovaná Chiaki. Teď už jsem to nevydržela ani já a se slzami v očí jsem se ji vrhla kolem krku.
,, Tohle není možný, já tě zase našla, našla jsem tě po tolika letech.''



Rozklepaným, ale zároveň šťastným hlasem řekla Chiaki.
,, Chiaki, promiň mi to všechno, že jsem vás s Bess opustila, neměla jsem na výběr.''
,,Danett už nic neřikej. Jsem šťastná, že jsem tě našla, slíbila jsem to sobě, ale i Bess.''
,,A kde je vlastně Bess?''
,, To kdybych věděla. Rodiče jí zaplatili nějakou drahou školu, též vzdálenou od Veronova. Dva roky jsem ji neviděla.''
Posmutněla jsem. Těšila jsem se, že uvidím svoji druhou kamarádku, to bylo jediné, co mi scházelo k vrcholnému štěstí.
,, To není možné. A jak ty si se dostala jsem? Zrovna do New State?''
,, Potřebovala jsem se odreágovat, prý tady je nejlepší krajina na odpočinek, proto jsem se sem vypravila a potkala tebe.''
,, Chiaki, já vím, že tohle byl osud a my se zase našli, už tě nikdy neopustím.''
Řekla jsem s úsměvem na rtech.
,, Já tebe taky ne.''
Dlouze jsme se objaly.
,,Mohu tě pozvat na cafe? Mám tu jednu oblíbenou kavárničku. Musíme si všechno říct po tolika letech, co jsme byli bez sebe.''
,, Moc ráda.''
Odvětila už spokojená Chiaki.

Až teď mi začlo, ale vrtat hlavou, kde je vlastně Chipsy. Naštěstí jsem nemusela uvažovat dlouho, byl to velmi chytrý a poslušný pes. Dosytosti se vyblbl a z dálky už pelášil za námi.

Po té jsme se společně vypravili do malé, ale útulné kavárničky na konci ulice.


Domů jsme se vraceli až v pozdních hodinách. Už se pomalu, ale jistě stmívalo. Chiaki jsme spolu s Chipsym vyprovodili, až k jejímu apartmánu, který měla pronajatý. Když jsem odmítla její nabídku jít ještě chvilku dovnitř, rozloučila se s námi a zmizela v tichém apartmá.




Chipsy i já jsme byli unavení, tak jsme cestu prošli téměř v tichosti.



Když jsme dorazili domů, Chipsy šouravým krokem, došel ke svému pelíšku a zachvilku spal, jako dudek. Dnes byl náročný den, pomyslela jsem si, když jsem na něj s úsměvem hleděla, jak klidně oddychuje.
Po té jsem se vypravila po schodech nahoru do ložnice, kde jsem v tichosti a s úlevou zalehla do načechraných peřin. Usla jsem s pocitem blaženosti a úsměvem na rtech.......




To be continued
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shell Shell | Web | 18. dubna 2009 v 13:07 | Reagovat

Máš naozaj krásny príbeh, je aj na www.forum.gamesims.sk, nie? Dokážeš písať naozaj pútavo, nevyzerá to na nejaký typický "teen" príbeh. :)) Ale už dosť dlho si nepridala nový diel. Už si skončila s písaním toho príbehu??

2 Icecreamgirl31 Icecreamgirl31 | 18. května 2009 v 16:49 | Reagovat

Ahojda, děkuji,že můj příběh čteš, ani jsem nečekala, že na můj blog někdo zavítá. Samozřejmě,že příběh ještě mám a je rpavda, že jsem ho dávala i na forum, které si uvedla výše.Určitě sem zase dílek přidám a momentálně pracuji na dalším příběhu.:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama