close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VsV-10.díl

21. června 2009 v 14:29 | Janinka:) |  Příběhy
10.Díl

Danett


Zůstala jsem stát na místě, jako opařená a nepřítomně jsem civěla na dívku ležící přede mnou.
Byla bledá a vyzáblá. Ruce i nohy měla poškrábané do krve a tvář překrytou vrstvou zrzavě zářících vlasů. Ležela nehybně na místě a kolem ní byly kousky roztrhaného oblečení.
Hruď se jí zanedbatelně hýbala, bylo to sice velmi slabé, ale byla na živu a dýchala.

Když jsem se konečně vzpamatovala z tranzu, přiskočila jsem k ní a pokusila se ji vzít do náruče a odnést dovnitř bezpečí chaty.




Položila jsem dívku do své měkké postele. Z očí jsem jí odhrnula hřívu jejich vlasů.
Jakmile jsem pohlédla do její poškrábané a pobledlé tváře, uvědomila jsem si neskutečnou podobu s Bess. Pěknou chvilku jsem ji sledovala a dávala si pro i proti jestli by to mohla být ona. Došla jsem k názoru, že je to moje ztracená Bess, i když na to vůbec nevypadala, když byla tolik zubožená.
Nechala jsem ji ležet klidně na posteli a šla jsem jí udělat studený obklad a najít nějakou dezinfekci na ošetření ran, které utrpěla. V hlavě mi ležela otázka, kdo jen jí to mohl udělat?


---------------------------------------------------

Brice

Když jsem se probudil druhý den ráno, byl krásný slunečný den. Sice byl podzim a začínalo se ochlazovat, ale to mi nevadilo , byl jsem rád za to slunce, které mi dodávalo energii do dalších dnů.
Hodil jsem si rychlou sprchu a pak zasedl ke kávě a ranním novinám.
Pořád jsem byl myšlenkami u Danett a její roztomilé tváře. Miloval jsem její sladký úsměv a upřímný pohled, který mě srážel na kolena, ale čím víc jsem na tohle myslel tím víc mě píchalo u srdce.
Přemítal jsem si události, které se staly až do Danettiného zmizení. Vzpomněl jsem si, že se vypravovala k Chiaki.
Ano Chiaki, že mě to nenapadlo dříve. Musel jsem se pro sebe pousmát. Odložil jsem noviny
a prázný hrnek odnesl do myčky.




Vydal jsem se nahoru do ložnice, abych našel adresu Chiakinyho apartmánu. Adresa ležela v nočním stolku u postele. Na nic jsem nečekal a vydal se vstříc pravdě.

-----------------------------------------------

Danett

Bessiny rány jsem ošetřila a nezpouštěla ji z očí. Pořád jsem doufala, že se probere a já se dozvím, kdo ji takhle ublížil. Bess nepřítomně ležela na posteli a jemně oddechovala.



Měla jsem o ni neskutečný strach. Teď už jsem byla přesvědčena, že je to opravdu ona.
Její nos byl neskutečně podobný nosu její matky a mateřské znamínko v podobně pihy, které vynikalo na její pravé noze bylo i na téhle dívce.
Zamyšleně jsem na ni upírala svůj zrak, když v tom se Bess začínala probouzet.
Upřela na mě své zelenkavé oči a prohlížela si mě. Byla hrozně zesláblá a vyděšená.


,, Ahoj''Ustaraně jsem ji pozdravila, ale Bess si mě jen prohlížela a moc se k odpovědi neměla. Tak jsem musela začít se slovy já.
,, Asi si říkáš, kde si, že?''Čekala jsem jestli se vzpamatuje a něco odpoví a hle opravdu se nadechovala k odpovědi.
,, Ano.''Pípla slabounce.
,, Nejsi tady v bezpečí.''Začala ze sebe chrlit.
,, Ale Bess, co to říkáš.''Zkusila jsem ji oslovit.
,, Bess? Ty znáš mé jméno?''
,, To víš, že znám. Já jsem totiž Danett Grandetová.''
Chvíli zavládlo ticho Bess, jako by se snažila vybavit odkud mě zná a pak se jí rozzářily oči.
,,Danett?Moje milovaná Danett?''
,, Ano, přesně ta.''
Bess, jako by ji ovládla nějaká vnitřní energie, odhodila přikrývku a zapomněla na všechny rány, které měla po těle a energicky vstala z postele a vrhla se mi kolem krku a plakala štěstím, vlastně ne jen ona, ale i já.



------------------------------------

Brice

Štrádoval jsem si to městskými uličkami a hledal apartmán, kde přebývala Chiaki.
Konečně jsem ho našel. Typický městský dům, plno popelnic a nepořádek a ruch aut kolem.
Vystoupal jsem po kamenných schodech až ke dveřím, abych zazvonil a ohlásil svůj příchod.




Zanedlouho mi přišla otevřít černovlasá, pohublá a bledá dívka.
Když mě spatřila, nevěděla o koho jde, jelikož mě nikdy neviděla.

Otázala se:


,,Copak si přejete?''
,, Dobrý den slečno Chiaki, já jsem Brice snoubenec Danett.''
,, Ach taak. Těší mě. Co vás ke mně přivádí?''
,, Vlastně je to kvůli Danett.''
,, Co s ní je?''Vytřeštila oči.
,, Nechcete si o tom popovídat v klidu?''
,, Ano, to bude určitě lepší, pojďte dál.''

Dokončila proslov a zabouchla za mnou domovní dveře.

----------------------------------

Danett

Pěknou chvíli jsme se objímaly. Bess tomu nemohla uvěřit, jako prvně Chaiki, když jsme se setkaly v onom parku.
Chtěla jsem Bess všechno říct, ale bylo na ní vidět, jak je pořád ještě slabá.

,, Bess lehni si, si ještě moc slabá a ty rány se musí zhojit.''
,, Rozkaz šéfe.'' Pousmála se.
,, Skočím ti udělat čaj a ty mi povíš, co se stalo ano?''
,, Jasan.''

Odběhla jsem do malé kuchyňky postavit vodu na čaj. Vykoukla jsem z okna , venku bylo šero, pomalu, ale jistě přicházela tma. Zase na mě padal ten divný pocit strašlivého lesa.
V tom jsem uviděla matný stín, který přeběhl, kolem jednoho ze stromů. Docela mě to vyděsilo. Okamžitě jsem zamířila zamknout dveře.




Po návratu voda byla uvařená, a proto jsem jejím obsahem přelila čaj umístěný v hrnku.

Popadla jsem hrnek a nesla ho do ložnice Bess. Bess, ale poklidně podřimovala v posteli.

Ani se jí nedivím, muselo jí tohle všechno unavit. Pořád mi jen vrtalo hlavou, co se jí stalo a kdo ji takhle ošklivě napadl a způsobil krvavé rány.

Posadila jsem se do křesla u ní a pozorovala jsem ji. V hloubi duše se vůbec nezměnila, je pořád tak úžasná, jako vždy. Měla jsem ji ráda, a proto jsem chtěla za každou cenu zjistit, co se to tu děje.

Mezi tím les pohltila lavina temné noci. Rozsvítila jsem malou lampičku a posadila se klidně do starého křesla. Bohužel mě pohlcoval onen pocit večera, který jsem nesnášela. Dnes jsem byla trochu klidnější, jelikož tu s semnou byla Bess. Sice klidně spala, ale bylo mi fajn, že tu nejsem sama.
V tom jsem opět uslyšela ty hrozivé zvuky a kroky kolem chaty. Nebyla jsem schopná se ani pohnout.




To be continued.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shell Shell | E-mail | Web | 3. července 2009 v 12:22 | Reagovat

PREPÁČ, PREPÁČ, PREPÁČ, PREPÁČ, PREPÁČ, PREPÁČ, PREPÁČ, PREPÁČ, PREPÁČ, že som tak dlho nečítala tvoj príbeh, ale nemala som čas, a už som to dohnala. =D Diel sa mi strašne páči, fotky sú super, nepochopím ako dokážeš také fotky urobiť. Ale mám jednu otázku. Keď už vyšlo sims 3, budeš pokračovať v príbehu ako sims 2 aleo ako sims3?? Nechala by som asi tú dvojku... A ešte niečo. Ty už máš Sims 3?? Keď hej, potrebovala by som poradiť ak budeš môcť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama