close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VsV-7.díl

1. června 2009 v 22:02 | Janinka:) |  Příběhy
7.Díl

Cítila jsem bolest všeho druhu. Bezvládně jsem ležela v posteli a nedokázala jsem zvednou ani víčka. Věděla jsem, nebo spíš cítila, jaké má Brice kvůli mně starosti. Seděl u mě a nežně s láskou mě hladil po tváři. Cítila jsem jeho teplou dlaň, milovala jsem ho za to, jak je ke mně pozorný a záleží mu na mě, ale teď jsem měla své city pomatené. Ve svém snu jsem si říkala: ,,Proč si tak blbá holka a necháš se unést někým, kdo ti kdysi tolik ublížil? Co to je jeden bezvýznamný polibek? Proč ti to tolik ubližuje a nedá ti to chvíli klidu?''

Nemohla jsem tu ležet, jak spráskaný pes a nechat dál Brice se užírat. Pootevřela jsem oči a spatřila jeho čokoládový pohled. Jeho rty byly semknuté v tenkou čárkou, ale jakmile spatřil, že na něj hledím svým modrým zrakem, pookřál a rty roztáhl do půlměsíce a ukázal mi svůj bílý chrup. Chvíli jsem na něj zmateně hleděla, než jsem se zorientovala, kde vlastně jsem a kdo jsem. Po té ze mě konečně vyšla hláska, která nebyla asi moc srozumitelná, ale mělo to znít, jako pozdrav.

,, Aoj''Vyšlo ze mě.
,, Ahoj princezno. Konečně si se na mě podívala , začínal jsem se bát. To se dělá takhle mě zlobit?'' Pousmál se. A já nemohla mít taky pořád ten skleslý výraz, proto jsem mu vrátila něco podobného, jako malé pousmátí.
,, Promiň, už se to nestane.''Nedokázala jsem mu to zatím nijak rozumně vysvětlit.
,, To doufám, nechám tě ještě odpočinout, vypadáš unaveně a pak mi řekneš, co se ti stalo.''Lehce mě políbil na čelo, usmál se a zmizel za dveřmi.



Nedokázala jsem to udržet , začly mi po tvářích opět stékat slzy. Byla jsem hrozně zoufalá a zničená ze všeho. Neměla jsem sílu už na nic a ani jsem už nechtěla bojovat dál s překážkami, které mi život stále staví do cesty. Jen tak jsem ležela a plakala. Zanedlouho mi vyčerpáním spadly víčka a já usla, jako dudek.

Když jsem se probrala ze svého spícího kómatu, bylo už rané odpoledne. Typuji tak 4 hodiny.
Celá polámaná a spráskaná životem jsem se doplazila do koupelny, kde jsem si napustila horkou koupel. Doufala jsem, že ta mi pomůže.

Lehce jsem vplula do vařící vody a snažila se uvolnit a nemyslet na starosti, které mě doprovází poslední dobou poměrně často.




Po koupeli jsem samozřejmě zase zamířila ke skříni, abych se oblékla do něčeho čistého a hlavně teplého, podzim se začínal čím dál tim rychleji hlásit.
Po celou tuhle dobu mi hlavou poletovala myšlenka, kterou jsem chtěla, co nejdříve uskutečnit. Byla svým způsobem bláznivá, ale pro jistého člověka asi šokující. Měla jsem v sobě velký zmatek, proto mě nic jiného nenapadlo. Potřebovala jsem být sama, daleko od všeho a všech.

Uslyšela jsem hrozný zvuk , který ohlašoval návštěvu. Křikla jsem na Brice, ať skočí otevřít, ale ani neodpověděl a zvonek ohlašoval opětovné zvonení. Nezbylo mi nic jiného než jít otevřít, když Brice asi zase není doma. Sebrala jsem se a docupitala ke dveřím. Mé zděšení vzrostlo po otevření dvěří.




Vzhlížel na mě Daniel se svým pomněnkovým pohledem. Nedokázala jsem se bránit a musela jsem si ho prohlížet taky. Jak je možné, že ví kde bydlím? Copak mě sledoval?

,,Danett?''Otázal se. Byla jsem jako v tranzu a civěla jsem na něj, muselo to vypadat hodně divně.
,,Eee.. Co t..t..ty tu d..děláš?'' Vykoktala jsem ze sebe
,, Jak co já tu dělám? Spíš ty ne?'' Zvědavě si mě prohlížel a čekal na mou reakci.
,, No já tady bydlím.'' Setřela jsem ho odpovědí.
,, Moment tady bydlí Brice ne?''
,, Ty znáš Brice?'' Kulila jsem oči
,, No to víš, že znám je to můj dobrý přítel a dal mi tuhle adresu, že tu teď přebývá.''
Zírala jsem na něj , jak na debila. Tohle neni snad možný on zná Brice, ale to by nevadilo on je s nim ještě velkej kamarádíček. No to je moc.
,, A předpokládám, když jsem tě tu našel, že je to tvůj přítel, že?''Rychle jsem se vzpamatovala a odpověděla.
,, Je to můj přítel a nejen to.''
,, Aha, no tak já tě nebudu otravovat, vidím, že o mojí přítomnost nestojíš a ani se nedivím, jen vyřiď Bricovi, že jsem tu byl. Ahoj Danett.''
Dokončil proslov, smutně mě sjel pohledem a po té odešel.



Ještě chvíli jsem stála ve dveřích a nevěřila svým vlastním uším, co jsem vyslechla. Jakmile jsem se vzpamatovala, ani chvilku jsem neváhala a vrhla se do domu, kde jsem začla s balením věcí.

Když jsem měla vše pečlivě sbalené , ještě jsem omrkla ložnici a trochu jsem poklidila.
Pak už jsem nervózně zasedla za psací stůl a snažila se vymyslet něco kloudného a vysvětlitélného.

Dokončený dopis jsem naaranžovala na stůl. Mezi tím se venku setmělo. ,,To je to, co jsem potřebovala.'' Pomyslela jsem si.
Všude jsem pozhasínala a už jsem byla na odchodu, když jsem v koutě zahlédla sklíčeného Chipsyho. Vycítil, že se něco děje, že mi není moc fajn. Položila jsem kufr a všechno jsem mu vysvětlila. Zdál se být klidnější. Naposled jsem ho pohladila a lehce políbila.




Pak už mě tu nic nedrželo, a proto jsem se vydala vstříc tajemné noci, která venku panovala.........



To be Continued
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shell Shell | E-mail | Web | 2. června 2009 v 16:05 | Reagovat

Nechala Chipsyho doma?? Škoda, ten pes je vážne zlatý... :D Diel je super. Teším sa na ďalší. Načo tam prišiel Daniel?? SOm zvedavá na ďalší diel. Ale to už som raz písala. :D Ale to nevadí. Teraz už vážne musím ísť, lebo tie testy ma zajtra neopustia. Ach, jaj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama