13.Díl
Daniel
Vpoklidu jsem usedl s palačinkami k jídelnímu stolu a přemýšlel nad vším, co se stalo. Krásně mi Danett nahrála, když odešla do toho lesa.
Znám ji moc dobře, hned od první chvíle jsem věděl, co udělá a kam její kroky budou smiřovat. Jo přede mnou se neschováš holčičko.
Škodolibě jsem se usmál až mi zaskočil kousek palačinky. Nemusel jsem ani nijak spěchat, věděl jsem přesně, že Danett se jen tak nevrátí.
Povedlo se mi to opravdu znamenitě, její city se vrátily, je zmatená a teď navíc sama. Skvělá pozice, abych toho mohl využít ve svůj prospěch a navíc jsem v dobrém náskoku od Brice, ten ani netuší, kde by mohla být, přesto já to vím uplně s jistotou na tuty.
Já tu holku stejně miluju, i když jsem ji hodně ublížil tak ona mě v hloubi duši také miluje, ale snaží se to popřít, ale moc jí to nejde, poznám
na ni cokoli, co uskuteční. Každý její pochyb a úmysl, mne neoklame.
Daniel dál vymýšlel své nekalé nápady a přitom dojídal poslední zbytečky z palačinek.

V tichosti jsem uklidil špinavý talíř od čokolády a vydal se nahoru tepleji se obléct, abych mohl pomalu vyrazit na svou cestu k mé dávné ztracené lásce, pořád věřím, že ještě není pozdě ji získat zpět. Vím to, její upřímný dlouhý polibek plný vášně mi to prozradil.
Konečně jsem se probral ze zasnění a vydal se do pokoje obléci a pak kdo ví, kam mě kroky dovedou, ale rozhodně to bude do lesa, kde
kdysi bydlela Danettina babička, tam Danett určitě odešla. Bylo by to pro ni typické, odříznuta od civilizace a sama samotinká jen se svými myšlenkami, výčitkami a pocity.
Najdu tě Danett a už tě nepustím,
NIKDY.

---------------------------------------------------
Danett
Cítila jsem se uplně prázdná, bez duše a bez všech mých pocitů, hlava mě třeštila ani oči jsem nedokázala otevřít. Musela jsem se překonat
tak jsem vynaložila všechny své síly, zatla zuby a pootevřela jsem oči. Ležela jsem v měkké, načechrané posteli plné květin. Skrz otevřené okno sem proudil příjemně vonicí vzdoušek a jemný větřík hrající si s bílou zaclounkou. Na sobě jsem měla krásnou, hebkou, dlouhou košilku. Najednou jsem se cítila hrozně krásně, jako by mi někdo vrátil chuť do života a naplnil mě hřejivým pocitem, Láskou. Všechno mi to připadalo, jako sen
všude bílo, krásný pocit u srdce, ale co to doopravdy bylo? Sama jsem nevěděla, kde jsem se ocitla a co to s semnou je.

Z mých udivených pocitů mě vyrušilo lehké a letmé zaklepání. Po té jsem uviděla vstoupit podivnou osobu do ''mého'' pokoje. Dívka, nebo spíše žena, zahalená do modravých, dlouhých šatu s trpytivě blonďatými vlasy a podivnou pletí. Myslela jsem, že mám halucinace, nebo snad nějaké vidiny. Žena se ještě pyšnila krásnými modro-bílými křídly. Už jsem si vážně začala říkat, že mám všechno za sebou a jsem v nebi, ten příjemný pocit a bělavé okolí by tomu odpovídalo, ale přeci jen jsem v sobě cítila jistou živost a pořád mi něco říkalo, že jsem mezi živými.
Žena se na mě staroslitvě dívala.

A pak konečně promluvila.
,, Danett, jak se ti da-í?-E to lep-í?''
Nedokázala jsem ženu vnímat cítila jsem, že jdou na mě mdloby a já opět upadám do bezvědomí, všechno kolem mě se rozmlžilo a pak zčernalo....

---------------------------------------
Chaiky
Celou noc jsem snad ani nezamhouřila oko, měla jsem v sobě zvláštní pocit viny a ještě něčeho, co jsem sama nedokázala identifikovat.
Jako na filmovém plátně jsem si promítala události celého večera. Tu dokonalou mužskou vůni Brice, jeho mužské názory, jeho teplé dlaně a rty.
Byla jsem plná bezmoci, tolik jsem si přála aby ten polibek byl věčný. Sakra, co to povídám, to je šílené.
Danett je má nejlepší přítelkyně už od dětství a teď je to ke všemu Bricova snoubenka a já přemýšlím nad takovými věcmi, jak je Brice krásný
a nebylo by špatné to s ním zkusit, ale prostě to nejde. Moje já křičí, nečekej na nic a běž do něj, Danett je pryč a kdo ví jestli se někdy vrátí, ale to druhé já klidně šeptá. Chaiky, buď rozumná dívka, Danett si tohle nezaslouží a ty taky ne, aby ses po té případně trápila.
Tyhle pocity jsem měla od doby, kdy Brice odešel, říkala jsem si, co asi dělá a jak se cítí on.
Mrkla jsem na budík, stojící opodál na nočním stolku. Oznamoval 6:00 hodin ráno. Cítila jsem se unavená, a proto netrvalo už moc dlouho a vyčerpáním mi spadla víčka a poklidně jsem oddechovala.
Probudila jsem se kolem 1 hodiny polední. Celá rozlámaná a pobledlá jsem vylezla z vyhřáté peřiny.

Vydala se do chladné koupelny dát si osvěžující sprchu.
Po té jsem zamířila rovnou dolu do kuchyně dát si malou svačinku.
Během svačiny, či-li oběda jsem přemýšlela nad jistou věcí. Pořád dokola jsem si opakovala. Mám to udělat, nemám, mám....
Až jsem rozhodla takto. Zbytek jídla jsem odložila na talíř, rázným krokem jsem vyrazila k věšáku, hodila na sebe kabát a vydala se vstříc
osamělým, podzimním ulicím ....


--------------------------------------------
Brice
Moc jsem toho nenaspal, moje myšlenkové pochody pokračovaly i cestou z parku ani v posteli nepřešly, proto jsem dnes absolutně nepoužitelný.
Jen tak nepřítomně si sedím na gauči a poslouchám tikání hodin a Chipsyho mlaskání, jak si vychutnává své psí granulky.
Najednou mě vyruší příšerný zvuk domovního zvonku, leknutím až nadskočím a srdce se mi rozbuší.
Vydechnu a rozejdu se ke dveřím, abych uvítal navštěvníka, který mě poctil svou návštěvou.
Když otevřu dveře mé překvapení je ještě větší než jsem mohl čekat, jestli se mi srdce před tím rozbušilo tak teď to bylo 100 násobně víckrát.
Ztěžka jsem vydechl a odpověděl:
,,Chaiky.....''

Daniel
Vpoklidu jsem usedl s palačinkami k jídelnímu stolu a přemýšlel nad vším, co se stalo. Krásně mi Danett nahrála, když odešla do toho lesa.
Znám ji moc dobře, hned od první chvíle jsem věděl, co udělá a kam její kroky budou smiřovat. Jo přede mnou se neschováš holčičko.
Škodolibě jsem se usmál až mi zaskočil kousek palačinky. Nemusel jsem ani nijak spěchat, věděl jsem přesně, že Danett se jen tak nevrátí.
Povedlo se mi to opravdu znamenitě, její city se vrátily, je zmatená a teď navíc sama. Skvělá pozice, abych toho mohl využít ve svůj prospěch a navíc jsem v dobrém náskoku od Brice, ten ani netuší, kde by mohla být, přesto já to vím uplně s jistotou na tuty.
Já tu holku stejně miluju, i když jsem ji hodně ublížil tak ona mě v hloubi duši také miluje, ale snaží se to popřít, ale moc jí to nejde, poznám
na ni cokoli, co uskuteční. Každý její pochyb a úmysl, mne neoklame.
Daniel dál vymýšlel své nekalé nápady a přitom dojídal poslední zbytečky z palačinek.

V tichosti jsem uklidil špinavý talíř od čokolády a vydal se nahoru tepleji se obléct, abych mohl pomalu vyrazit na svou cestu k mé dávné ztracené lásce, pořád věřím, že ještě není pozdě ji získat zpět. Vím to, její upřímný dlouhý polibek plný vášně mi to prozradil.
Konečně jsem se probral ze zasnění a vydal se do pokoje obléci a pak kdo ví, kam mě kroky dovedou, ale rozhodně to bude do lesa, kde
kdysi bydlela Danettina babička, tam Danett určitě odešla. Bylo by to pro ni typické, odříznuta od civilizace a sama samotinká jen se svými myšlenkami, výčitkami a pocity.
Najdu tě Danett a už tě nepustím,
NIKDY.

---------------------------------------------------
Danett
Cítila jsem se uplně prázdná, bez duše a bez všech mých pocitů, hlava mě třeštila ani oči jsem nedokázala otevřít. Musela jsem se překonat
tak jsem vynaložila všechny své síly, zatla zuby a pootevřela jsem oči. Ležela jsem v měkké, načechrané posteli plné květin. Skrz otevřené okno sem proudil příjemně vonicí vzdoušek a jemný větřík hrající si s bílou zaclounkou. Na sobě jsem měla krásnou, hebkou, dlouhou košilku. Najednou jsem se cítila hrozně krásně, jako by mi někdo vrátil chuť do života a naplnil mě hřejivým pocitem, Láskou. Všechno mi to připadalo, jako sen
všude bílo, krásný pocit u srdce, ale co to doopravdy bylo? Sama jsem nevěděla, kde jsem se ocitla a co to s semnou je.

Z mých udivených pocitů mě vyrušilo lehké a letmé zaklepání. Po té jsem uviděla vstoupit podivnou osobu do ''mého'' pokoje. Dívka, nebo spíše žena, zahalená do modravých, dlouhých šatu s trpytivě blonďatými vlasy a podivnou pletí. Myslela jsem, že mám halucinace, nebo snad nějaké vidiny. Žena se ještě pyšnila krásnými modro-bílými křídly. Už jsem si vážně začala říkat, že mám všechno za sebou a jsem v nebi, ten příjemný pocit a bělavé okolí by tomu odpovídalo, ale přeci jen jsem v sobě cítila jistou živost a pořád mi něco říkalo, že jsem mezi živými.
Žena se na mě staroslitvě dívala.

A pak konečně promluvila.
,, Danett, jak se ti da-í?-E to lep-í?''
Nedokázala jsem ženu vnímat cítila jsem, že jdou na mě mdloby a já opět upadám do bezvědomí, všechno kolem mě se rozmlžilo a pak zčernalo....

---------------------------------------
Chaiky
Celou noc jsem snad ani nezamhouřila oko, měla jsem v sobě zvláštní pocit viny a ještě něčeho, co jsem sama nedokázala identifikovat.
Jako na filmovém plátně jsem si promítala události celého večera. Tu dokonalou mužskou vůni Brice, jeho mužské názory, jeho teplé dlaně a rty.
Byla jsem plná bezmoci, tolik jsem si přála aby ten polibek byl věčný. Sakra, co to povídám, to je šílené.
Danett je má nejlepší přítelkyně už od dětství a teď je to ke všemu Bricova snoubenka a já přemýšlím nad takovými věcmi, jak je Brice krásný
a nebylo by špatné to s ním zkusit, ale prostě to nejde. Moje já křičí, nečekej na nic a běž do něj, Danett je pryč a kdo ví jestli se někdy vrátí, ale to druhé já klidně šeptá. Chaiky, buď rozumná dívka, Danett si tohle nezaslouží a ty taky ne, aby ses po té případně trápila.
Tyhle pocity jsem měla od doby, kdy Brice odešel, říkala jsem si, co asi dělá a jak se cítí on.
Mrkla jsem na budík, stojící opodál na nočním stolku. Oznamoval 6:00 hodin ráno. Cítila jsem se unavená, a proto netrvalo už moc dlouho a vyčerpáním mi spadla víčka a poklidně jsem oddechovala.
Probudila jsem se kolem 1 hodiny polední. Celá rozlámaná a pobledlá jsem vylezla z vyhřáté peřiny.

Vydala se do chladné koupelny dát si osvěžující sprchu.
Po té jsem zamířila rovnou dolu do kuchyně dát si malou svačinku.
Během svačiny, či-li oběda jsem přemýšlela nad jistou věcí. Pořád dokola jsem si opakovala. Mám to udělat, nemám, mám....
Až jsem rozhodla takto. Zbytek jídla jsem odložila na talíř, rázným krokem jsem vyrazila k věšáku, hodila na sebe kabát a vydala se vstříc
osamělým, podzimním ulicím ....


--------------------------------------------
Brice
Moc jsem toho nenaspal, moje myšlenkové pochody pokračovaly i cestou z parku ani v posteli nepřešly, proto jsem dnes absolutně nepoužitelný.
Jen tak nepřítomně si sedím na gauči a poslouchám tikání hodin a Chipsyho mlaskání, jak si vychutnává své psí granulky.
Najednou mě vyruší příšerný zvuk domovního zvonku, leknutím až nadskočím a srdce se mi rozbuší.
Vydechnu a rozejdu se ke dveřím, abych uvítal navštěvníka, který mě poctil svou návštěvou.
Když otevřu dveře mé překvapení je ještě větší než jsem mohl čekat, jestli se mi srdce před tím rozbušilo tak teď to bylo 100 násobně víckrát.
Ztěžka jsem vydechl a odpověděl:
,,Chaiky.....''
