Danett
Jakmile jsem upadla do bezvědomí, začal se v mé mysli odehrávat zvláštní sen, příběh, nebo zkutečnost?
*****
Ležela jsem v bezvědomí na dřevěné studené zemi, kolem mě ležely kusy rozbitých dveří. Ano poznávala jsem to tu, byla to chatička mé zesnulé babičky, kde jsem krátkou dobu přebývala. Cítila jsem podivný chlad a jako by se z mé duše vytratily všechny hezké vzpomínky.
Slyšela jsem kroky a cítila zvláštní zápach. Postava, možná více postav mě obklíčilo, nastalo ticho a nakonec byly slyšet další krůčky, ted už jen jedné postavy. Byla to žena s havraními vlasy, s bledou tváří jako smrt, na tváři se jí leskly rudě krvavé škrábance a její oči byly něco tak děsivého a zároveň to poutalo mojí pozornost. Moje tělo naplňovala zvláštní vlna strachu, bezmoci. Žena přistoupila blíž, shýbla se probodla mě svýma očima natáhla ruku směr k mé tváři se strašlivým smíchem.
Celá zpocená a vyděšená jsem se probrala z hrozného snu a rozhlížela se kolem sebe. Pořád jsem slyšela ten příšerný smích, stále dokola mi zněl v uších. Po tvářích se mi koulely slzy hrůzy a vyčerpání.
Vedle mé postele seděla vylekaná Bess.

,, Danett, co se stalo?''Pořád ještě vyděšená Bess se opatrně zeptala.
,, Zdál se mi hrozný sen.Bess proboha, kde to jsem? Co se to s semnou děje?Chci zpátky k Bricovy.'' Danett dopověděla své otázky a propukla v zoufalý pláč.
,, No tak, Danett. Uklidni se, to bude všechno zas dobré uvidíš, jen neplakej.''
,, Sakra, jak mám být klidná, když nevím, co se tady děje, kde jsem a kdy se dostanu pryč.
,, Včas se brzy všechno dovíš Danett.''
Ozval se hlas odněkud ode dveří. Obě dvě s Bess jsme se otočily za hlasem. Ve dveřích stála ta samá žena, kterou už jsem jednou zahlédla.

,,Milá Danett, jmenuji se RoseMarine a jsem vládkyně Květinové Země.''
Vytřeštila jsem oči na ženu. Říkala jsem si, že jsem asi blázen a ta žena ještě větší. Co mi to tu jen vykládá za nesmysly? Už jsem neměla chut poslouchat další nesmyslné žvásty, nechtěla jsem tu být už ani vteřinu.
,, Tak se podívejte, drahá Rosemarine, mě vůbec nezajímá, kdo jste, ale zajímá mě, jak se dostanu domů. Chci zpět ke svému snoubenci.''
Neudržela jsem se a rázně ženě odpověděla.
,, To nebude tak jednoduché, jak si myslíte. Nejrozumnější bude, když se půjdete teď umýt, najíst a převléci se do jiných šatů, které jsme už pro vás připravili.'' Klidným hlasem odvětila Rosemarine.
,, Ale vy mi nerozumíte, já tady prostě zůstat nechci už ani vteřinu. Prostě zařiďte mé vrácení do normální Země a je mi jedno jak.''Začínala jsem být nevrlá.
,, To tedy nezařídím, pokud se nezačnete chovat tak, jak jsem řekla.''Žena prudce zavelela.

Celá jsem ztuhla a vyděšeně jsem upírala svůj zrak na Rosemarine. Ta se však jen nejistě usmála a dodala ,, Tak se mi to líbí'' a s těmito slovy opustila místnost.
Pak jsem se otočila na doposud nestranou Bess, která měla zvláštní výraz v obličeji, potulně se šklebila.
Nevydržela jsem to a spustila jsem.
,, Sakra Bess, můžeš mi už konečně říct, proč jsem se ocitla v této ,,neuvěřitelné'' Zemi, já si připadám,že se tady všichni zbláznili, řekni mi, že se mi to jenom zdá, snažně tě prosím.'' Zoufale jsem naléhala a čekala, co se bude dít.
,,Danett uklidni se. Nesmím ti nic říct. Tady máš připravené nové šaty a támhle je koupelna tak se dojdi umýt a až si ukočíruješ své roztoužené hormony, přijď za námi ven, budeme tě už netrpělivě vyčkávat.''
Pak i ona s těmito slovy opustila pokoj, ve kterém jsem se nacházela. Nechala mě vstříc mému osudu a myšlenkám.

-----------------------------------------------------------
Chiaki
,,Ahoj Brici.'' Nesměla a s malou nejistotou jsem pozdravila.
,, Ahoj Chiaki, co tu děláš? Stalo se něco, udělalo se ti snad nevolno?''
,, Ne, uklidni se vše je v naprostém pořádku, no teda vše asi ne, ale proto jsem tady, potřebuji si s tebou promluvit.''
,, Jo, ehm, jo, vlastně, co to melu, pojď dál.'' Vyzval mě v rozpacích.

------------
,, Posaď se, dáš si něco k pití? Nebo něco k jídlu, či snad nějaké jiné přání?''
,, Ne děkuji, nemusíš mít o mě starost, jen si pojď ke mně sednout, to je to, co si nejvíce přeji.''
Brice zaváhal, poznala jsem na něm jistou nervozitu a rozpaky, které tomu všemu dodávali tu správnou korunu.
,, Ehm, tak tedy dobrá.'' Pokusil se o úsměv, ale vážně jen pokusil.
,, Tak o čem jsi chtěla mluvit?''
,, O nás dvou...''
,, A o čem konkrétně, tohle je trochu široký pojem Chaiky.''Rozpačitě na mě mrkl.
,, Víš, celou noc jsem nespala, v hlavně se mi promítaly události včerejšího večera. Na jednu stranu se mi to hrozně líbilo a na druhou stranu si pro mě zakázané ovoce, ale nebudu ti nic nalhávat, ať se stalo, co se stalo, i když je Danett mou nejbližší přítelkyní, nemohu na tebe přestat myslet.''Podívala jsem se mu dlouze do očí a pak jsem odvrátila svůj zrak.
Jakmile jsem upadla do bezvědomí, začal se v mé mysli odehrávat zvláštní sen, příběh, nebo zkutečnost?
*****
Ležela jsem v bezvědomí na dřevěné studené zemi, kolem mě ležely kusy rozbitých dveří. Ano poznávala jsem to tu, byla to chatička mé zesnulé babičky, kde jsem krátkou dobu přebývala. Cítila jsem podivný chlad a jako by se z mé duše vytratily všechny hezké vzpomínky.
Slyšela jsem kroky a cítila zvláštní zápach. Postava, možná více postav mě obklíčilo, nastalo ticho a nakonec byly slyšet další krůčky, ted už jen jedné postavy. Byla to žena s havraními vlasy, s bledou tváří jako smrt, na tváři se jí leskly rudě krvavé škrábance a její oči byly něco tak děsivého a zároveň to poutalo mojí pozornost. Moje tělo naplňovala zvláštní vlna strachu, bezmoci. Žena přistoupila blíž, shýbla se probodla mě svýma očima natáhla ruku směr k mé tváři se strašlivým smíchem.
Celá zpocená a vyděšená jsem se probrala z hrozného snu a rozhlížela se kolem sebe. Pořád jsem slyšela ten příšerný smích, stále dokola mi zněl v uších. Po tvářích se mi koulely slzy hrůzy a vyčerpání.
Vedle mé postele seděla vylekaná Bess.

,, Danett, co se stalo?''Pořád ještě vyděšená Bess se opatrně zeptala.
,, Zdál se mi hrozný sen.Bess proboha, kde to jsem? Co se to s semnou děje?Chci zpátky k Bricovy.'' Danett dopověděla své otázky a propukla v zoufalý pláč.
,, No tak, Danett. Uklidni se, to bude všechno zas dobré uvidíš, jen neplakej.''
,, Sakra, jak mám být klidná, když nevím, co se tady děje, kde jsem a kdy se dostanu pryč.
,, Včas se brzy všechno dovíš Danett.''
Ozval se hlas odněkud ode dveří. Obě dvě s Bess jsme se otočily za hlasem. Ve dveřích stála ta samá žena, kterou už jsem jednou zahlédla.

,,Milá Danett, jmenuji se RoseMarine a jsem vládkyně Květinové Země.''
Vytřeštila jsem oči na ženu. Říkala jsem si, že jsem asi blázen a ta žena ještě větší. Co mi to tu jen vykládá za nesmysly? Už jsem neměla chut poslouchat další nesmyslné žvásty, nechtěla jsem tu být už ani vteřinu.
,, Tak se podívejte, drahá Rosemarine, mě vůbec nezajímá, kdo jste, ale zajímá mě, jak se dostanu domů. Chci zpět ke svému snoubenci.''
Neudržela jsem se a rázně ženě odpověděla.
,, To nebude tak jednoduché, jak si myslíte. Nejrozumnější bude, když se půjdete teď umýt, najíst a převléci se do jiných šatů, které jsme už pro vás připravili.'' Klidným hlasem odvětila Rosemarine.
,, Ale vy mi nerozumíte, já tady prostě zůstat nechci už ani vteřinu. Prostě zařiďte mé vrácení do normální Země a je mi jedno jak.''Začínala jsem být nevrlá.
,, To tedy nezařídím, pokud se nezačnete chovat tak, jak jsem řekla.''Žena prudce zavelela.

Celá jsem ztuhla a vyděšeně jsem upírala svůj zrak na Rosemarine. Ta se však jen nejistě usmála a dodala ,, Tak se mi to líbí'' a s těmito slovy opustila místnost.
Pak jsem se otočila na doposud nestranou Bess, která měla zvláštní výraz v obličeji, potulně se šklebila.
Nevydržela jsem to a spustila jsem.
,, Sakra Bess, můžeš mi už konečně říct, proč jsem se ocitla v této ,,neuvěřitelné'' Zemi, já si připadám,že se tady všichni zbláznili, řekni mi, že se mi to jenom zdá, snažně tě prosím.'' Zoufale jsem naléhala a čekala, co se bude dít.
,,Danett uklidni se. Nesmím ti nic říct. Tady máš připravené nové šaty a támhle je koupelna tak se dojdi umýt a až si ukočíruješ své roztoužené hormony, přijď za námi ven, budeme tě už netrpělivě vyčkávat.''
Pak i ona s těmito slovy opustila pokoj, ve kterém jsem se nacházela. Nechala mě vstříc mému osudu a myšlenkám.

-----------------------------------------------------------
Chiaki
,,Ahoj Brici.'' Nesměla a s malou nejistotou jsem pozdravila.
,, Ahoj Chiaki, co tu děláš? Stalo se něco, udělalo se ti snad nevolno?''
,, Ne, uklidni se vše je v naprostém pořádku, no teda vše asi ne, ale proto jsem tady, potřebuji si s tebou promluvit.''
,, Jo, ehm, jo, vlastně, co to melu, pojď dál.'' Vyzval mě v rozpacích.

------------
,, Posaď se, dáš si něco k pití? Nebo něco k jídlu, či snad nějaké jiné přání?''
,, Ne děkuji, nemusíš mít o mě starost, jen si pojď ke mně sednout, to je to, co si nejvíce přeji.''
Brice zaváhal, poznala jsem na něm jistou nervozitu a rozpaky, které tomu všemu dodávali tu správnou korunu.
,, Ehm, tak tedy dobrá.'' Pokusil se o úsměv, ale vážně jen pokusil.
,, Tak o čem jsi chtěla mluvit?''
,, O nás dvou...''
,, A o čem konkrétně, tohle je trochu široký pojem Chaiky.''Rozpačitě na mě mrkl.
,, Víš, celou noc jsem nespala, v hlavně se mi promítaly události včerejšího večera. Na jednu stranu se mi to hrozně líbilo a na druhou stranu si pro mě zakázané ovoce, ale nebudu ti nic nalhávat, ať se stalo, co se stalo, i když je Danett mou nejbližší přítelkyní, nemohu na tebe přestat myslet.''Podívala jsem se mu dlouze do očí a pak jsem odvrátila svůj zrak.

Brice se rozmýšlel, jak zareágovat, ale nevydal ze sebe ani jedinou hlásku. Pak jsem ucítila, jeho teplé prsty. Objal mou ruku a lehce mě zvedl z pohovky. Přitiskl si mě k sobě blíž.
Díval se mi upřímně do očí, cítila jsem jeho dech. Hrozně jsem chtěla, aby mě začal líbat a už nikdy nepřestal.
A to, co jsem si přála, to se také splnilo. Brice se lehce přibližoval svými rty k mým a pomalu a nežně zavíral své oči a pak se to stalo, naše rty se dotkly po druhé. Naše vášnivé výměny polibků trvaly věčně....

-------------------------
Danett
Chodila jsem po místnosti sem a tam. Procházela jsem si události uplynulých dnů. Tvář mi hladil květinový větřík nesící se v okolí Květinové Země.
Řekla jsem si dost, půjdu se umýt a převléci a pak vstříc ženě, která si řiká Rosemarine a Bess. Třeba se konečně dozvím, kde jsem, co po mně chtějí, co tu dělá Bess a jak se dostanu domů k mému snoubenci Bricovy. Opravdu mi velice chybí.
Danett se sebrala a odešla do koupelny, kde na sebe spustila proud srčící vody. Sprchu opravdu potřebovala. Potřebovala ze sebe smýt všechnu špínu a negativní energii, aby si dodala sílu do dalších dnů.
Jakmile se osprchovala a osušila, vlasy si lehce učísla a vzadu svázala do malého drdolku a zbytek nechala volně padat na ramena , nakonec si oblékla šaty a naposledy se prohlédla v zdrcadle.

Po té, jako obě dvě ženy opustila též místnost, ve které přebývala.
To be continued