close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VsV-15.díl

17. října 2009 v 12:43 | Janinka:) |  Příběhy
15.Díl - závěrečný díl


Danett


Lehce jsem procházela zajímavou chodbou. Její stěny zdobily prazvláštní obrazy vyobrazených různých zajímavých tvorů. Mezi ně patřily třeba:
Víla Lesního Háje, Mořská panna, ale pak se tu objevovaly i postavy záporné. Vládkyně podsvětí Debra, Simohňové, kteří spálí vše, co jím přijde pod ruku.
Jak jsem tak s úžasem procházela všechny ty obrazy, upoutal mě jeden velice zajímavý. Byla na něm vyobrazena žena v zelených šatech, vlasy rozpuštěné a pochozené jen tak na ramenech. V rukou držela košík plný kvítí a bezstrarostně se usmívala. Ta žena mi byla odněkud povědomá. Ve své mysli jsem jistě věděla, že je pro mě někým blízkým, ale nedokázala jsem se rozpomenout.
Nakonec jsem odvrátila od
obrazu
svůj zrak a pořád v zamyšlení jsem pokračovala dál až ke vchodovým dvěřím.





Jakmile jsem sáhla na kliku, dveře jemně zavrzaly, byl na nich podepsán čas. Oslnilo mě zářící světlo. Když si mé oči zvykly na tu záři, přede mnou se rozprostřela nádherná krajina plná barevných květin. Tráva vypadala tak čerstvě zeleně a nebe bylo bez jediného šedého mráčku. Všude se linula ta známa vůně květin. Byl to tak nádherný nepopsatelný pocit. Cítila jsem se, jako bych se vznášela na načechraném obláčku vysoko nad zemí. Však mě z toho mého ideálu vytrhl hlas Rosemarine a jako by se obláček pode mnou rozplynul a já opět stála pevně na zemi.





,, Konečně si dorazila, mé dítě.'' Usměvavě podotkla Rosemarine

,, Jak se ti tu u nás líbí?''
Pomalu jsem se nezmohla ani na jediné slovo, pořád jsem byla odzbrojena od všeho reálného.

,, Jsem unešena...'' Vrušeně jsem hlesla.

Rosemarine se opět zářivě usmála a pak dodala. ,, Jen pojď k nám, drahá Danett.''
Poslušně jsem poslechla a vydala se směrem Rosemarine.


,, Milá Danett, vím po čem toužíš a než se dozvíš celou pravdu umožním ti navštívit tvého snoubence.''
,, Ale Paní, to přece nemůžeme dopustit.''Vyjekla Bess

,, Ale ano můžeme Bess, však Danett se vrátí.''
,, O čem to tu mluvíte?'' Nespokojeně jsem se otázala

,, O tom, že tě teď přenesu zpátky do tvé Země, aby si viděla toho, koho spatřit chceš.''
,, Paní Rosemarine, já nevím, jak se vám zavázat.''
,, O to se nestarej, ten čas nastane a to sama poznáš''Rosemarine začala být tajemná.

,, Tak dobrá.''Dodala jsem.





,, Dobrá drahoušku, si připravená?''
,, Ano jsem.''Rozrušeně jsem přitakala

,, Dobrá.'' Rosemarine mávla rukou a já cítila, jak pádám a pádám k zemi, rozhostila se kolem mě tma.


o pár hodin později


Ležela jsem nehybně na zemi. Hlava mě třeštila, jako o závod. Pootevřela jsem oči, byla jsem nedaleko mému domu.
Přemítala jsem si v hlavě,co se vůbec stalo. Zdálo se mi to všechno?Nebo ne?

Postavila jsem se na nohy, zjistila jsem, že mám na sobě normální oblečení ne žádná překrásné lehké šaty.
Pohodila jsem nad tím hlavu, teď mě táhla jediná myšlenka, vidět konečně Brice.
Oprášila jsem ze sebe špínu a vydala se rázným krokem k mému domu.









O chvilku později


Letmě jsem sáhla na kliku od dveří a stlačila ji směrem dolů. V tichosti jsem vešla do docela klidného domu. Než jsem však stačila cokoli udělat skočil mi do náruče můj oddaný pejsek. Byl radostí bez sebe, rychle mi oblízl obličej a v jeho roztomilé psí tváři byla vidět spokojenost. Byla jsem tak šťastná, že je zase u mě. ,, Už tě tady nenechám zlatíčko moje.'' Dodala jsem a Chipsy se zatvářil, že tomu rozumí. Když mi konečně uvolnil cestu, naposledy jsem ho pohladila a pak se vydala vstříc dalším tajům bytu.





Jakmile jsem vešla do pokoje, mé zděšení bylo naprosto šokující. Z obývacího pokoje bylo vidět do kuchyně, kde stála Chaiky v mé noční košilce a připravovala něco k jídlu. Strnule jsem na ní nechala svůj zrak. Nebyla jsem schopná ničeho. Pohnout se, promluvit, prostě nic.
Zachvilku jsem uslyšela dupot, který ohlašoval příchod Brice. Řítil se ze schodů.



,, Brici, miláčku udělala jsem ti snídani.''Zvolala radostně Chaiky.


Málem jsem omdlela, když jsem tohle uslyšela.

Když Brice seběhl dolů a spatřil mě málem s sebou praštil. Vykuleně na mě hleděl a já na něho. Cítila jsem v sobě hrůzné pocity a cítila jsem, jak mi zanedlouho začnou po tváři kapat slzy zoufalství a nedůvěry, kterou mě teď Brice utvrdil.

Chaiky bylo podivné to ticho tak se otočila, aby zjistila, co se stalo. Když mě spatřila její reakce nebyla o nic lepší než ta Bricova.

Pak už jsem to nevydržela a spustila jsem, konečně se mi rozvázal jazyk.





,, Koukám, že jsem vás vyrušila, určitě jste se tu beze mě měli hezky, že jo? A jak tak vidím Brici je ti asi uplně jedno, že si mě požádal o ruku, ty si tu užíváš a ještě ke všemu s mou nejlepší kamarádkou, zatím co já bojovala o svůj život.'' Ironicky, zrazeně a zároveň smutně jsem dodala.


,, Danett,...''

,, Zmlkni ty lháři prolhanej, nenávidím tě! Jak si mi to mohl udělat? Já ti věřila, věřila jsem, že mě opravdu miluješ a že vydržíš tu chvilku, co jsem byla pryč, myslela jsem, že tu na mě oddaně čekáš a až se vrátím budeš konečně rád, že tu jsem a už mě nepustíš. Byla jsem naivní, jak malé děcko.''

Křičela jsem na něj a při tom plakala.


,, A co se týče tebe Chaiky, nikdy bych nevěřila, že by si něco takového udělala. Brala jsem tě za sestru, byla si něco, pro co jsem téměř žila. Nenávidím tě stejně, jako Brice a pokud jde o tu tvou nemoc, ani bych se nedivila, kdyby sis to všechno vymyslela. Zničila si mi všechno, co si mohla. Doufám, že teď si spokojená.''




,, Danett, co to říkáš?Uklidni se.''Řekl Brice roztržitě

,, Uklidnit se? V týhle situaci se asi těžko můžu uklidnit a navíc tebe už poslouchat nebudu.'' Strhla jsem ze svého prsteníčku zásnubní prstýnek a mrštila jsem mu ho k nohám.


,, Tady máš ten svůj klenot, který si mi navlíkl na prsteníček, teď se určitě hezky bude vyjímat na něčí jiné ruce.'' Ironicky jsem pohodila hlavou směrem k Chaiky.

,, Chipsy, pojď jdeme.''Zavelela jsem.

,, Co se týče tohodle domu, klidně si ho nech. Myslím, že po tomhle všem bych se sem už vrátit nedokázala.
Užívejte si tu bezstarostného života, plného sexu a vášně, už se vám nebudu plíst do života.''
S těmito slovy jsem práskla dveřma. S brekem a Chipsym v pátách jsem utíkala, co mi síly stačily.








Přes slzy jsem neviděla na krok, pak jsem ucítila, jako bych do něčeho, nebo do někoho vrazila. Vzhlédla jsem, dívaly se na mě studánkově modré oči. Byl to Daniel, kdo mě teď obejmul a lehce pohladil po vlasech. Cítila jsem se v jeho náručí bezpečně, bez problémů. Mělo to jistě své důvody.


Podíval se to mých uplakaných očí a lehce mě políbil na tvář. Pak mě vzal za ruku a všichni tři jsme kráčeli do pusté tmy.....





Danett si ani v záplavu smutku a naštvání neuvědomila,že se poněkud rychle setmělo. Jaká jen toho byla příčina?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama