1.Díl
Odette
Naklepaná, jako maso na řízky jsem se doplahočila k útulnému domečku mé rodiny. Před domem stálo luxusní auto, okamžitě ve mně trklo.
,, Hmm, koukám, že nezapomněli pozvat i mojí mladší sestřičku Wirginii.'' Ironicky jsem si pro sebe prohodila.
Svojí vejtřasku jsem zaparkovala za roh domku a pak jsem se pomalu vydala k domovním dveřím domku.

Mamka už mě vyhlížela z verandy a jakmile mě zpozorovala, rozrazila dveře a s milou tváří mě objala.
,, Vítám tě drahoušku.'' Úsměvavě prohodila a lípla mi pusu na tvář.
,, Ahoj mami.'' Pronesla jsem.
Po přivítání jsme se obě vydaly do tepla domu. Odložila jsem si obuv a kabát a vychutnávala si tu vůni oběda, která se lynula po celém bytě.
Sbíhaly se mi sliny, ale není se čemu divit, když jsem ani pořádně nesnídala.
Po tichu jsem vkročila do pokoje, kde bylo příjemné teplo, které vycházelo z rozhořeného krbu. Polínka vesele praskala a oheň je letmě lechtal po jejich částech. Zbytek rodiny sedělo a vesele klábosilo na pohovce.
Jakmile mě zpozorovali objevil se jim úsměv na rtech. Otec s velkou živostí vyskočil z pohovky a nadšeně mě obejmul.

,, Ahoj Popelko.'' Dodal vesele
Ano Popelko, tak mi říká už od mala, ani pořádně nevím čím jsem si tu přezdívku zasloužila, ale asi proto, že nemám takové štěstí, jako Popelka.
,, Ahoj Tati.'' S úsměvem na rtech jsem dodala
Dále se do vítání přidala i moje sestra Wirginie a její přítel Amir. Ovšem tohle vítání nebylo tolik upřímné. Se sestrou jsme mívaly kdysi velmi dobrý vztah, ale něco se pokazilo a už to neni tak, jak bývalo.
,, Ahoj Odett.'' Přivítala mě.
,, Ahoj Wirgi.'' Opětovala jsem její pozdrav.
Nakonec jsem se letmě přivítala i s Amirem, ale to netrvalo dlouho byli jsme vyrušeni volající mamkou, která všechny svolávala k obědu.
V ruchu a veselí jsme se usadili na jídelní židle a vychutnávali si tu vůni oběda. Mamka je nejlepší kuchařka, to se jí musí nechat. Její pórková polévka, dostala všechny. Někteří si i přidávali. Třeba taťka ten už polívku pořádá po 3, ale co teprv Amir? Ten už skoro po 5.
Museli jsme se všichni smát, jak téměř závodili.
Stejně ty chlapy nechápu, že se toho do nich tolik vejde a mají místo ještě na hlavní chod a zákusek.
Dále mamka přinesla její specialitu. Kuřecí roládu plněnou vajíčkem a zeleninou.
Když jsme už všichni pořádali hlavní chod, mamka začla se svýma obvyklýma otázkama. Naštěstí nejdřív smiřovaly k mojí sestře,ale neradovala jsem se dlouho, zachvilku přešla ke mně.
,, Odettko, co ty? Jak se ti bydlí v tom tvém novém bytečku?''
,, Ale jo, není to špatné, až na některé hlučné sousedy.'' Odpověděla jsem poslušně.
,, No vidíš to, já ti to říkala, že si máš najít něco jiného, kde by tě nikdo nerušil, ale ty ne. Hlavně, že bydlíš ve městě.'' Kroutila máma nesouhlasně hlavou.
,, Mami, ale mně to takhle vyhovuje, já jsem spokojená.''Dodala jsem rozhodně

,, Drahoušku, nepleť se jí do toho, když je šťastná.'' Zastal se mě táta.
,, Nu dobrá a co práce?'' Otázala se po druhé.
Téhle otázky jsem se bála a přišla velmi brzo až jsem se zakuckala.
,, Noo, práce. Víš mami, je to trochu složitější něco sehnat.'' Ztuha jsem ze sebe vysoukala.
Máma se na mě tázavě podívala.
,, Takže ty si ještě nic nenašla? Když jsi tu byla posledně, tvrdila si to samé.''
,, Já vím, ale už jsem něco malého sehnala v pondělí jdu na pohovor.'' Dodala jsem.
,, Tak to jsem si oddychla a kam?''
,, No, budu dělat v jednom klubu.''
,, Klubu? Prosim?'' Máma nemohla uvěřit vlastním uším, co jsem teď vypustila z úst.
,, Ano klubu, roznášet pití a tak různě.''
,, No to snad není možný, podívej se na svou mladší sestru, co ta dokázala, kdyby sis z ní vzala příklad. No, ale ty mi tady uplně v klidu říkáš, že budeš dělat v jednom klubu, to je jak kdyby si dělala nějakou běhnu.'' Neudržela se máma.
,, Ale už dost.'' Vložil se do toho táta

,, Přestaň na ni bejt taková. Je to její volba, ona tam chce pracovat ne ty. Ty ji máš spíš potporovat než ztrhávat. Jestli si to vybrala musíme to respektovat.''
Máma jen na tátu hodila pohrdavý pohled, zvedla se ze židle a šla radši do kuchyně připravovat dezert.
,, Dík tati.'' Poděkovala jsem.
,, Nemáš zač, Popelko.'' Usmál se na mě.
Ano, takový byl můj tatík, proto jsem ho už od mala zbožňovala. Vždycky pro mě udělal první poslední, pokaždé jsem se na něj mohla spolehnout.
Dezert jsme si pak už všichni snědli v tichosti v pokoji u krbu.
Zahlédla jsem Amiriho, jak mě sleduje a usmívá se. Nepochopila jsem jeho jednání a radši jsem tomu nevěnovala hlubší pozornost.
Táta se zvedl z pohovky a zamířil za mamkou do kuchyně.
V pokoji jsem zůstala já, sestra a Amir. V tom najednou ségra spustila.
,, Tak ty budeš dělat v klubu jo?'' S úšklebkem dodala.
,, No a co je na tom, jako špatnýho?'' Tázavě jsem se na ni podívala.

,, Ne nic, jen jsem se zeptala. Nemohla jsem tomu nejdřív uvěřit, že by ses tak snížila i když u tebe mě už nic nepřekvapí.'' Dodala.
,, Buď v klidu, mě na tobě taky ne.'' Oplatila jsem jí to stejnou mincí.
Pohrdavě si mě přeměřila, ale už zůstala zticha. Zřejmě nechtěla kazit ten příjemný večer, našemi různými názory.
Zachvilku přišla máma i s tátou se skvělým nápadem, abychom všichni zůstali přes noc.
Musím říct, že jsem pěknou chvilku protestovala, že musím jet domů, že mám mnoho práce, ale nakonec mě můj milovaný tatík přemluvil.
Ovšem mu to přemlouvání bylo celkem na nic. Se všema jsem se rozloučila a šla jsem si lehnout. Neměla jsem už chuť tam s nima zůstat. Pořád pozorovat oslizlý pohledy Amiriho a nepříjmené otázky smiřované ke mě.
Vystoupala jsem po schodech do prvního patra a zamířila do svého pokoje, kde jsem přebývala od svého téměř narození.
Zub času tady na tom zapracoval, ale já se po vstupu vrátila do svých dětských let. Z tohodle příjemného, vzpomínkového rozjímání mě vyrušilo náhlé zaklepání.......

Pokračování příště
To se vubec necte spatne :-)))