close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vysněný kluk -4.díl

28. srpna 2010 v 18:26 | Janinka:) |  Příběhy
4.Díl

,, Yanne opravdu jsi se vůbec nezměnil.'' S bolavým břichem od smíchu jsem dodala.
,, Ale jen nepovídej.'' Mrknul na mě Yann šibalsky.
,, Pověz mi, co tvůj soukromý život? Máš nějakou známost? Určitě ano, taková pěkná holka o tu se kluci musí rvát. Říkám ti, kdybych nebyl tvůj bratranec tak nevim, nevim.''
Musela jsem se opět začít smát. Yann mi vždycky navodil skvělou náladu.
,, Ne nemám Yanne, zřejmě tvé tvrzení bylo nečekaně milné.''
,, To není možné, tomu já nevěřím, ty to přede mnou chceš určitě zatajit.'' Nevěřícně Yann odpověděl.
,, Yanne, vypadám snad, že bych měla nějakou známost?  Vždyť mě znáš.'' Posmutněla jsem.
,, Ano, bohužel znám. Čekáš na úžasného prince na bílém koni, ale Odettko prober se, takový neexistují.'' S vážností dodal Yann.
,, Máš pravdu, ale už dost o mém soukromí, pověz mi něco o sobě.''
Yann odpil trochu kávy ze svého šálku a s oddechnutím začal vyprávět o svém nenudném životě.

Ani nevím, jak dlouho jsme tu mohli sedět, ale zřejmě opravdu dlouho. Skvěle jsme se bavili, ale byl čas utnout naše rozjímání a vydat se do domovů.
Oba dva jsme se ještě pěkně dlouho loučili a slíbili si, že se opět sejdem a dokončíme konverzaci, či drby, které jsme nestihli probrat.
Naposledy mi lípl kávovou pusu na tvář, zamával a pak jsme se oba vydali k našim domovům.



click to zoom


Kráčela jsem téměř tichými ulicemi, které zakryla peřinka noci a sem tam vyskočily hvězdy v podobě pouličních lamp. Lynula se tu ta známá vůně z fast foodů a výfukových plynů. Opravdu už jsem se těšila domů, hlavně i z jednoho prostého důvodu, že jsem neměla ráda noční město. Plno nástrah, které vám nezjednodušují cestu domů. Ať už v podobě opilců, homlesů, či jiných nemilých překvapení. Ovšem já to dnes zvládla bez úhony a za nedlouho jsem stála u svých domovních dveří.

V rychlosti jsem odemkla dveře a vplula do bezpečí a tepla bytu. Rozsvítila jsem světlo, abych něco taky viděla, vyslékla se z bot a vydala se do kuchyně udělat si rychlou večeři.
Z mých příprav večeře mě vyrušil domovní zvonek. Praskla jsem s nožem od okurky, utřela si ruce do zástěry a vydala se ke dveřím. Kdo jen mě to může v tuhle dobu otravovat?



click to zoom


Otevřela jsem dveře a zůstala jsem stát, jako opařená.
,, A..a..amiry, co tu děláš?'' Dokázala jsem ze sebe vypravit.
,, Ahoj Odett, neruším tě?''
,, Ne nerušíš, pojď dál.'' Vzpamatovala jsem.
,, Co tě ke mně přivádí?''
,, Máš hezkou zástěru.'' Dodal Amir
,, Díky.'' Začervenala jsem se, při té představě, jak musím vypadat.
,, No nic, půjdu k věci. Chtěl jsem se s tebou poradit ohledně Wirginie. Chtěl bych si ji totiž vzít.'' Dodal Amir.
Ztuhla jsem a koukala na něj, jak kdyby mi někdo uštědřil ránu pořádně velkým kladivem.
,, Vzít?'' Otázala jsem se.
,, Ano vzít, je na tom něco nesrozumitelného?''
,, Ne jistě že ne, jen si mě zaskočil.''


click to zoom


,, Mno myslím, že nebudeš jediná zaskočená.'' S úsměvem dodal.
,, To asi ne.'' Dodala jsem.
,, Hele, běž se posadit třeba do pokoje, dodělám večeři a pak si o tom v klidu promluvíme.''
,, Dobře.'' Odvětil Amir

S doděláváním lehkého salátu, jsem byla konečně hotová. Prostřela jsem v kuchyni a zavolala Amiriho, aby se šel najíst.
Oba dva jsme usedli ke stolu a s chutí se pustili do jídla.


,, Tak, co na ten nápad říkáš?'' Otázal se Amir.
,, No myslím si, že je to skvělé. Sestra bude nadšená.'' Neutrálně jsem dodala.
,, No, ale ty vypadáš, že z toho nejsi nadšená.'' Řekl Amir.
Tohle jsem nečekala, ale snažila jsem to nedat znát.
,, No, víš neber si to nějak zle, však víš, jaký máme vztah s Wirginii a že to není zrovna ideální vztah a prostě jí asi trochu závidím. Podívej se na ni a podívej se na mě.
Ona má tebe, máte nádhernou vilu, všechno ji vychází a co mám já?'' Posmutněla jsem.
,, Ale Odett, to není pravda.''
,, Tak si asi slepej.'' Vstala jsem ze židle, vzala svůj talíř i Amiriho, abych ho hodila do myčky.
Amir vstal ze židle a přistoupil ke mně blíž. Stála jsem k němu zády, proto jsem neprokoukla jeho úmysly.


,, Odettko, vždycky ses mi líbila a ještě u tvých rodičů, jsem nevěděl, co dělat. Ten dopis, co si našla u dveří byl ode mě i  toho koho si večer slyšela jsem byl já.'' Amir dopověděl celou pravdu.
Konečně jsem se k němu otočila a pohlédla  na něj.


click to zoom

,, Amiri...''
,, Nic neříkej Odettko, teď budu mluvit jen já.''
,, Zamiloval jsem se do tebe a Wirginie to poznala, musel jsem ji to vyvrátit. Prostě a jednoduše se musím odláskovat, vybral jsem si Wirginii a ta je teď pro mě jediná, nechtěl jsem ti nic tajit, je lepší, že to víš.''
Nevěřícně jsem se na Amiriho dívala, pořád jsem čekala, co z něj ještě vypadne a co mě naprosto dodělá.
Amir si toho výrazu všiml a objal mě.
,, Odettko, netrap se tím. Jako kdybych ti nic takovýho neřekl.''
,, Sakra, jak se tím nemůžu trápit a chovat se, jako by si tu vůbec nebyl? Tohle je na mě moc. Měl by si odejít.''
,, Opravdu chceš abych odešel?''
,, A proč bych to neměla chtít? Mám přeci zapomenout na to, co si řekl.'' Ironicky jsem řekla.
,, Tak dobrá.'' Amir se na mě dlouze podíval, chytil mě za tvář a už se chystal mě políbit, ale já se odvrátila, proto se trefil jen na tvář.
,, Ahoj Amiri.''
,, Ahoj Odettko....''
Se smutným výrazem se otočil, vydal se ke dveřím a já slyšela už jen bouchnutí dveří.

click to zoom


Pořád jsem nevěřícně stála u kuchňské linky a pak propukla v hrozný pláč.
S brekem jsem vykřikovala, bezmocné  otázky.

,, Proč ona? Proč nemůžu mít taky jednou štěstí? Prooč?''
Můj pláč byl vskutku vysilující, sesunula jsem se na zem do klubíčka a v tichosti plakla do té doby, než jsem usnula.


click to zoom


Pokračování příště



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama