close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vysněný kluk-5.díl

31. srpna 2010 v 23:09 | Janinka:) |  Příběhy
5.díl

Odette

Nevím kolik mohlo být hodin, ale byla ještě temná noc a venku panoval nesnesitelný klid. Celá rozlámaná jsem se zvedla z chladné země a s opuchlýma očima se vydala do ložnice, abych se aspoň trochu vyspala na zítřejší pohovor, i když už mě asi nic nezachrání. Téměř bez duše jsem zaplula do měkých peřin a ve vteřině usnula.
click to zoom
Zanedlouho mě probudil řvoucí budík na nočním stolku, který jsem si včera nařídila. Připadalo mi, jako bych spala ani ne 10 minut, byla jsem neskutečně nepříjemná a nevyspalá.
,, To ten den zas dopadne'' Prohodila jsem si mezi zuby.
S obrovskou nechutí jsem vylezla z vyhřáté postele a vydala se do koupelny, smýt ze sebe tu včerejší nepříjemnou chvilku a pot, který mě přitom zaplavil.
Studené dlaždičky v koupelně mi vykouzlily po celém těle husí kůži, proto jsem ani chvilku neváhala a ponořila se do horké a uklidňují vany.
Slast, která mě při koupeli doprovázela byla nepopsatelná, chvíli jsem se cítila zas, jako nový člověk, ale to za nedlouho opět přešlo.

click to zoom


Zabalená v ručníku jsem se vydala k šatní skříni, abych si vybrala vhodné oblečení na pohovor, ovšem to nebylo vůbec jednoduché.
Nakonec jsem objevila vhodný komplet, kterým snad nikoho neurazím. Teď už jen udělat něco s vlasy a líčením a můžu vyrazit.
V rychlosti jsem se prohlédla ještě v zrcadle, doupravila pár nedostatků a pak jsem konečně mohla vyrazit na svůj rozsudek.

click to zoom


--------------------------------

Wirginie

S kávou jsem se usadila na venkovní lavičku, abych se nadýchala čerstvého vzduchu a nabrala novou energii z nového a přijemně začínajícího dnu.
Ptáci radostně cvrdlikali, slunce vystrkovalo své hřející paprsky z načechraných obláčků a všude panoval velmi příjemný klid.
Hluboce jsem se zapřemýšlela nad svým životem a nad životem mé sestry.
Je pravda, že mám téměř vše po čem jsem toužila avšak co má ona? Jen malinký byteček v rušné části velkoměsta a možná to své nestydaté zaměstnání, aby si vydělala na živobytí.
Ale co se musí nechat, je to velmi pohledné děvče, asi proto se do ní Amir trochu zakoukal, i když mi tvrdí opak.
Bohužel asi netuší, jak jsem nedůvěřivý člověk a jen tak něčím si mě neusmíří, to by musel být sakra pádnej argument k tomu, abych mu uvěřila.

click to zoom


Mohla bych tu takhle rozjímat celý den, ale ztrácet tady takhle čas a ke všemu pro mě drahocený čas jsem fakt v plánu neměla. Chtěla jsem si zase po dlouhé době udělat radost a jet si koupit něco hezkého na sebe, člověk by se neměl zanedbávat a brát ohledy taky na sebe a ne pořád na ostatní.
Popadla jsem šálek od kávy a vydala se k domu, abych se převlékla a vydala se do města.

Amir ještě nebyl doma, kdo ví kde zas trajdá i když to radši nechci vědět. Nevím, co se mezi námi stalo, ale začali jsme se od sebe oddalovat, naše láska zřejmě už není tak silná, jako byla kdysi dávno.
Nechtěla jsem nad těmito věcmi přemýšlet, nebo aspoň ne teď.
Vydala jsem se připravovat na odchod do města, když v tom mě vyrušil telefon.

,, Ano, tady Wirginie Greenová. Kdo volá?''
click to zoom

,, Ahoj zlatíčko, jsi doma?'' otázal se známí hlas.
,, Oh, ahoj Amiri. Jsem doma pročpak?''
,, Protože se zanedlouho vrátím a mám pro tebe malé překvapení, tak jsem se chtěl ujistit, že mi neutečeš.''
,, Ach tak, dobře tak já nikam nepůjdu, měla jsem totiž v úmyslu zajet si do města, koupit si něco nového na sebe.''
,, Tak teď nikam nejezdi, oblečení ti neuteče, to si můžeš zařídit jindy, já jsem snad přednější ne?''
,, Aale to víš, že jsi.''
,, Tak to jsem rád, budu se na tebe těšit pusinko. Ahoj.'' Dodal Amiri a pak zavěsil.
Já už jen naprázdno a do tutajícího sluchátka dodala ,,Ahoj''

Se zvědavostí jsem položila sluchátko a v poklidu jsem se usadila do křesla. Neměla jsem nějak chuť něco podnikat, proto jsem jen netrpělivě vyčkávala Amirův příchod, když mi tak krásně zkazil mojí vycházku do města.
click to zoom


Téměř za hodinku se Amir objevil ve dveřích s velkou kyticí růží. Přistoupil ke mně blíže zadíval se mi do očí, mlčky mi vrazil kytici do náruče, pak si klidně poklekl a spustil:
,, Milá Wirginie, lásko moje jediná, vím,že jsem napáchal asi mnoho chyb, ale nikdo není dokonalej, proto doufám, že i přesto odpovíš ano na otázku, kterou ti teď položím.''
Mlčky jsem stála a čekala,co se bude dít dál. Srdce mi bušilo, jako o závod.
,, Wirgi, vezmeš si mě?'' Podal rozpačitě Amir otázku.

Pokračování příště



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama