6.Díl
Odette
Už teď jsem věděla, že nic nestíhám, na schůzce jsem měla být za 10 minut a to mi zhola nestačilo na dopravu do centra města. Znáte to, samé hodinové zácpy a podobně, opravdu jsem neměla nejmenší naději pohovor stihnout, jelikož mě chytla ta nejhorší vlna aut za poslední staletí. No dobře trochu přeháním, ale opravdu jsem dlouho takovou kolizi nezažila.
Nedočkavě jsem seděla ve své vejtřasce a hodiny ukazovaly už 9 hodin, ano bezmála hodinu tu už trčím a nic mi nepomůže, jen neustále čekat.
V tom mě z mé chmurné nálady vyrušil zvonící mobil.


Odette
Už teď jsem věděla, že nic nestíhám, na schůzce jsem měla být za 10 minut a to mi zhola nestačilo na dopravu do centra města. Znáte to, samé hodinové zácpy a podobně, opravdu jsem neměla nejmenší naději pohovor stihnout, jelikož mě chytla ta nejhorší vlna aut za poslední staletí. No dobře trochu přeháním, ale opravdu jsem dlouho takovou kolizi nezažila.
Nedočkavě jsem seděla ve své vejtřasce a hodiny ukazovaly už 9 hodin, ano bezmála hodinu tu už trčím a nic mi nepomůže, jen neustále čekat.
V tom mě z mé chmurné nálady vyrušil zvonící mobil.



,, Prosím?''
,, Dobrý den, slečno Greenová, u telefonu Thomas Saiers, ředitel klubu Smaragda.''
Slova mi zamrzly v mých ústech, nedokázala jsem ze sebe vypravit ani hlásku, pořád mi přelétávalo hlavou, co asi chce? I když co mě to napadá za hlouposti, jak co chce? To je snad jasné co chce, jsem takovej nezdvořák, že jsem ani nedokázala zavolat a omluvit se za zpoždění.
,,Ehh..Dobrý Den'' Vykoktala jsem se
,, Mohla by jste mi slečno řici, kde se touláte, když jste měla být v 8 na pohovoru a je už po 9 hodině?'' Začal zvyšovat hlas.
,, O-oomlouvám se pane, ale bohužel stojím už přes hodinu v zácpě a jsem zahambena, že jsem ani nebyla schopna zavolat na omluvu.''
,, Víte, to už mě je celkem jedno, kde stojíte a proč tu nejste, chtěl jsem vám sdělit, abyste už nejezdila, našli jsme už vyhovující slečnu na tuto pozici a naštěstí chodí včas.''
Podivně dal důraz na toto slovo.
,, Já..já se opravdu moc omlouvám, nešlo by to ještě nějak zařídit? Práci opravdu potřebuji.''
,,Obávám se, že se s vámi budu muset rozloučit a ode mě už práci nečekejte. Mějte se slečno Dochvilná.''
,, Nashledanou...'' Jsem už jen dodala do prázdného telefonu.
Další příval slz se mi řinul z mých hnědých očí, nedaly se zastavit, opravdu jsem si připadala na dně ještě víc, než jsem byla. S morkou tváří od slz jsem konečně projela tou nešťastnou zácpou a vydala se směrem do nejbližšího parku, trochu se vzpamatovat a nabrat nové síly.
S nechutenstvím jsem práskla dveřmi od auta a vydala se směrem k parku.
V této části města je nádherný klid, chodívám se často a velmi ráda. V zamyšlení a stále s ubulenýma očima jsem mířila k onomu parku, když v tom jsem rozmazaně, ale přece zahlédla překrásné květinářství. Nemohla jsem odolat a nejít se podívat blíž, jakmile jsem přistoupila blíž uviděla jsem na dvěřích připíchlou cedulku s nabídkou práce zde, říkala jsem si, že by se na mě usmálo trochu štěstí, no za zkoušku nic nedám.
Utřela jsem si ubulené oči a vkročila do tajů květin.
,, Dobrý den, slečno Greenová, u telefonu Thomas Saiers, ředitel klubu Smaragda.''
Slova mi zamrzly v mých ústech, nedokázala jsem ze sebe vypravit ani hlásku, pořád mi přelétávalo hlavou, co asi chce? I když co mě to napadá za hlouposti, jak co chce? To je snad jasné co chce, jsem takovej nezdvořák, že jsem ani nedokázala zavolat a omluvit se za zpoždění.
,,Ehh..Dobrý Den'' Vykoktala jsem se
,, Mohla by jste mi slečno řici, kde se touláte, když jste měla být v 8 na pohovoru a je už po 9 hodině?'' Začal zvyšovat hlas.
,, O-oomlouvám se pane, ale bohužel stojím už přes hodinu v zácpě a jsem zahambena, že jsem ani nebyla schopna zavolat na omluvu.''
,, Víte, to už mě je celkem jedno, kde stojíte a proč tu nejste, chtěl jsem vám sdělit, abyste už nejezdila, našli jsme už vyhovující slečnu na tuto pozici a naštěstí chodí včas.''
Podivně dal důraz na toto slovo.
,, Já..já se opravdu moc omlouvám, nešlo by to ještě nějak zařídit? Práci opravdu potřebuji.''
,,Obávám se, že se s vámi budu muset rozloučit a ode mě už práci nečekejte. Mějte se slečno Dochvilná.''
,, Nashledanou...'' Jsem už jen dodala do prázdného telefonu.
Další příval slz se mi řinul z mých hnědých očí, nedaly se zastavit, opravdu jsem si připadala na dně ještě víc, než jsem byla. S morkou tváří od slz jsem konečně projela tou nešťastnou zácpou a vydala se směrem do nejbližšího parku, trochu se vzpamatovat a nabrat nové síly.
S nechutenstvím jsem práskla dveřmi od auta a vydala se směrem k parku.
V této části města je nádherný klid, chodívám se často a velmi ráda. V zamyšlení a stále s ubulenýma očima jsem mířila k onomu parku, když v tom jsem rozmazaně, ale přece zahlédla překrásné květinářství. Nemohla jsem odolat a nejít se podívat blíž, jakmile jsem přistoupila blíž uviděla jsem na dvěřích připíchlou cedulku s nabídkou práce zde, říkala jsem si, že by se na mě usmálo trochu štěstí, no za zkoušku nic nedám.
Utřela jsem si ubulené oči a vkročila do tajů květin.

----------------------------------------------------
Wirginie
,,Aaaamirkuu, to vííš, že si tě vezmu a hrozně rááda.'' S radostí a hlavně velkým překvapením jsem odpověděla.
,, Ani nevíš, jak jsi mě překvapil tohle jsem opravdu nečekala, dostal jsi mě na kolena.'' Už jsem to nevydržela a schoulela se mu do náruče s brekem štěstí. Opravdu jsem tuhle zprávu nečekala a musím říct, že takhle šťastná jsem opravdu dlouho nebyla.
,, Jsem moc ráda zlatíčko, že jsi mi odpověděla kladně, ani nevíš co by to pro mě bylo, kdybych tě ztratil.''
,,Achh, Amiri.'' Dodala jsem a začla ho líbat na jeho teplá a rozechvěná ústa.
Naše nevinné líbání se vyvrbilo v divoké a láskou naplněné milování.



,, Je mi s tebou opravdu neskutečně krásně Amiri.''
,, Mně s tebou taky, ty má divoká kráskou.''
Oba dva jsme se zasmáli a zalezli zase pod peřinu...
Oba dva jsme se zasmáli a zalezli zase pod peřinu...

O hodinu později
,, Amiri, ted mě tak napadlo, co u nás uspořádat slavnostní večeři, kde bychom to sdělili rodičům a samozřejmě i mé sestře.''
,, To vůbec není špatný nápad Wirgi a kdy bys to chtěla udělat.''
,, No samozřejmě co nejdřív.Co v pátek večer?''
,, Dobře souhlasím.'' Dodal Amir
,, Tak já se jdu obléci a zavolat našim, ehm a Sestře.''
,, No tak Wirgi, je to tvá sestra, měla by jsi k ní mít nějakou úctu.''
,, Ale Amiri...''
,, No tak, aspon jednou k ní bud milá, bude to náš velký den.''
,, Tak dobrá...'' S otravou jsem dodala.
S nadšením jsem odcházela z ložnice,abych brnkla našim a pozvala je v pátek na večeři a samozřejmě abych udělala ještě jednu věc, pro mě nemilou, zavolala sestřičce Odettce. Brr, jak já jsem na to jméno alergická.

po chvilce
,, Ahooj Mamulinko.''
,, Ahooj Wirginko, děje se něco drahoušku?''
,, Ne neděje, jen jsem vás s taťkou chtěla v pátek pozvat na večeři k nám do vily.''
,, Tééda, co to? Pozvala jsi ji Odett?''
,, Mno mami, nech se překvapit a Odett samozřejmě taky pozvu, neboj se.''
,, To bych byla moc ráda, kdybych vás viděla na sebe jednou pohlížet s láskou, hrozně se mi stýská po tom vašem dětství, kdy jste jedna bez druhé neudělaly ani ránu.'' Povzdechla si mamka.
,, Mami, mě to mrzí, že už tomu tak není, ale dospěly jsme a každá máme jiné názory, hold se to stalo, ale páteční večer se k ní budu chovat mile, doufám, že ona taky.''
,, Mami, mě to mrzí, že už tomu tak není, ale dospěly jsme a každá máme jiné názory, hold se to stalo, ale páteční večer se k ní budu chovat mile, doufám, že ona taky.''

,, To bych byla moc ráda, drahoušku. Mno nic budu končit v pátek nás čekej, v kolik hodin tam máme být?''
,, V 8 ano? Řeknu Odett, aby vás po cestě naložila.''
,, Dobře drahoušku, měj se krásně a v pátek se na vás těšíme. Ahoj''
,, Pá mami.''
Tak hovor s maminou za mnou, ted ta horší čast....
Vzala jsem telefonní sluchátko a vyťukala ta známá čísla. Dobrou chvíli jsem poslouchala to otravné bzučení v telefonu, než mi to osoba na druhém konci zvedla.
,, Prosím? U telefonu Odett Greenová, kdo volá?''
,, Ahoj drahá sestro.''
,, Wirginie? Co ty mi potřebuješ?''
,, Ráda bych tě pozvala v pátek k nám na večeři.''
,, Je mi líto, ale nedorazím.''
,, Prosím? To si ze mě děláš srandu?''

,, Ne nedělám, vypadá snad můj hlas směšně? Víš, chci předejít dalším našim neschodům.''
,, Odetto, já ti řikám, že prostě přijít musíš, slíbila jsem to i mámě, že jí jednou uděláme radost a nebude se hádat, ale budem na sebe milé, naši na tebe spoléhaj. Tak buď jednou od té dobroty a udělej to pro ně, kdyby bylo po mém nenutila bych tě, ale přeci jen mi na našich záleží a udělám všem, aby byli šťastní.''
,, Ach jo..., proč mi to děláš? Proč používáš naše, jako svoji zbraň, proti mně? Něco ti řeknu, dorazím, ale jen kvůli mámě a tátovi, kdyby tam nebyli, nedorazila bych a ty víš moc dobře proč.Taky víš moc dobře, že když jsme byly málé holky, milovala jsem tě nadevše, ale co se stalo, že tě teď už nemohu ani vystát? Byla jsi pro mě vše, ale ted už jsi nic....Měj se Wirginie a v pátek dorazíme, ale teď už tě nemohu ani slyšet. Sbohem...''
Odett sklesle zavěsila sluchátko a já stála, jak opařená u telefonu. Odett ťala do živého, co jen se to s náma stalo? A proč? Nerozumím už ničemu......
Pokračování příště
Odett sklesle zavěsila sluchátko a já stála, jak opařená u telefonu. Odett ťala do živého, co jen se to s náma stalo? A proč? Nerozumím už ničemu......
Pokračování příště
ahojky dej mi prosím hlas..
odkaz je u mě na blogu..
mooc děkuju..!